Článek pro zastupitele Města Pardubice a tisková zpráva

Informace o vybudování velké multifunkční, potažmo hlavně hokejové, haly v areálu dostihového závodiště v Pardubicích mnohé koňaře zcela zaskočila. Poměrně v tichu připravovaná akce spatřila světlo světa v první polovině května 2022 – bez postupné korektní debaty s odbornou veřejností a také s obyvateli a zastupiteli Pardubic. Plány jsou tak daleko, že se zřejmě mohou schvalovat na radnici v Pardubicích ještě před zářijovými volbami!!! A to by se opravdu stát nemělo.

Takto se záměry a velké projekty v obcích či městech rozhodně nesmějí dělat. Nehledě ke způsobu, jak je nová hala najednou protlačována k rychlé realizaci. Něco zde není v pořádku!

Proti multifunkční hale v areálu závodiště působí řada faktorů:

Historie

Kořeny dostihů i hokeje můžeme hledat již ve starověku, ale rozhodně více dokladů máme o hipodromech a dostizích než o starověkém hokeji.

První novověké „klasické dostihy“ se datují od 18. století, k nejstarším překážkovým, kontinuálně existujícím, patří od roku 1836 „Velká liverpoolská“, od roku 1874 Velká pardubická. V roce 1841 vznikla Pardubická parforsní společnost, tedy sportovně společenská organizace, která pravidelně pořádala parforsní hony (první podle anglických pravidel uspořádal Oktavián hrabě Kinský již v roce 1836 u Chlumce n. C.). V jezdeckých disciplínách (drezura, skoky, všestrannost) se koně dostali na OH již v roce 1912, předchůdce dnešní České jezdecké federace – Jízdní odbor Sokola pražského – vznikl v roce 1891.

První novodobý hokejový zápas se uskutečnil v Montrealu v roce 1875, pravidla byla sepsána v Kanadě v roce 1878. První MS se konalo v roce 1920 a v témže roce se hokej dostal na OH. Český svaz ledního hokeje vznikl až v roce 1908 a v Pardubicích se hokeji začali organizovaně věnovat až v roce 1923.

Je tedy evidentní, že z časového hlediska je historie dostihů či jezdeckého sportu delší a významnější než historie hokeje, a to jak na mezinárodní, tak národní a pardubické úrovni.

Mezinárodní a národní význam

Dlouhá desetiletí byla VP nejvýznamnější sportovní událostí na našem území. Pokles významu nastal od dob socialismu, kdy byli koně a jejich majitelé perzekuováni, likvidováni a koně se stali tzv. buržoasním přežitkem. Jezdecký a dostihový sport byl degradován na sport poslední kategorie (a přednost měly i kuželky). Obnova významu koní a jejich uplatnění v dostizích a ve sportu stále dohání ztracená čtyři desetiletí. VP je nejstarší sportovní akcí pořádanou na našem území (např. první všesokolský slet se uskutečnil až v roce 1882).

Hokej si prošel také různě složitými obdobími, ale vždy mu byla věnována daleko větší pozornost státu, ČSTV a dalších organizací, včetně místních samospráv než dostihům a jezdeckému sportu. Kdyby měli hokejisté jezdit na koních a zastávat veškerou péči o ně a o dostihový či jezdecký areál, tak by s takovou prací po pár dnech sekli. Koňaři by se v roli hokejistů mohli cítit nadmíru opečovaní.

Politika

Kdysi by se politici bez koní vůbec neobešli, protože by bez nich nedojeli na žádné jednání. Od dob vynálezů aut a jiných technických vymožeností se na koně začalo zapomínat a odpříroděným politikům a technokratům jsou koně mnohdy na obtíž nebo je naopak politicky zneužívají ke svému zviditelnění a pofidérní ochraně (viz rozhodnutí Rady hl. m. Prahy o zrušení stání pro fiakristické koně na Staroměstském náměstí, probíhá jednání).

Na tomto místě bych ráda poděkovala dřívějším i současným zastupitelům statutárního města Pardubice za podporu dostihů a dostihového závodiště. Je dobře, že je převážně v držení města a všichni příznivci VP by byli rádi, kdyby to tak zůstalo. Je to větší jistota existence. Velice děkujeme.

Hokej je národním sportem číslo jedna. I když řeší problémy ve vedení hokejového svazu, organizační a finanční záležitosti, vůbec si jeho příznivci nedovedou představit, co vše řeší koňaři. Státní a další podpora hokejových klubů je možná nižší než dříve, ale dostihové a jezdecké kluby si o tom mohou nechat zdát.

Dostihy a hokej dohromady

Určitě existuje určitá skupina lidí, která ráda navštíví oba sporty, nicméně je jistější, že skupiny odborníků a příznivců koní a hokeje si vesměs žijí zcela oddělenými životy. Také fanouškové obou sportů žijí v jiných „bublinách“. Můžeme se spíše obávat, že hokejoví fanoušci by svým hlasitým příchodem, fanděním a odchodem mohli výrazně rušit koně ve stájích i při tréninku. Kdyby třeba žokej kvůli tomu spadnul, některé fanoušky by to možná potěšilo, a ještě by přidali na hlasitosti. Nemluvě o vysokodecibelových koncertech, to by koně těžce nesli. Málokdo si dovede představit takové soužití.

Je pravda, že dostihy i hokej jsou dva krásné druhy sportů, ale… Když přidáte do pardubického perníku telecí maso asi to nebude to pravé a každé zvlášť je přece tak báječné. Nebo by se dalo do pernštejnského piva přilévat mléko, vždyť to jsou oblíbené nápoje pro dospělé a pro děti. Developeři rádi stavějí vedle malých domků obrovské stavby a z těch původních domečků tak dělají malé blbečky. Že by tak nedopadly původní tribuny závodiště v popředí s obrovskou halou a parkovacím domem? Bylo by to velmi podobné situaci, kdy se vedle krásné jabloně vysadí pěkný dub nebo vedle macešky vyroste divizna. Jak to všechno časem dopadne … rozložitý dub udusí krásnou jabloň, divizna macešku atd. Že by to bylo v Pardubicích jinak a krásný multifunkční areál by neudusil dostihové závodiště?

V tisku je možné se dočíst, že město Pardubice odprodá pozemky závodiště pod halou a souvisejícími budovami investorovi panu Petru Dědkovi. Hala by měla pojmout 13 – 15 tisíc diváků, mělo by se tam konat až 300 akcí ročně, včetně motokrosových závodů… To vše je pro koně jako dělané…

Co očekáváme?

Že v Plzni budeme moci pít plzeňské pivo, že si v Karlových Varech pořídíme karlovarský porcelán, v Kladrubech budeme obdivovat starokladrubské koně. A v Pardubicích Velkou pardubickou a k tomu si dáme pardubický perník. Tito velvyslanci Pardubic nosí po dlouhá léta pardubické přídavné jméno ve svém názvu. Dynamo Pardubice, sice také reprezentuje Pardubice, ale v průběhu své existence (od roku 1923) se více než 10x přejmenovalo.

Nechť se tedy k danému tématu diskutuje, odborně argumentuje, a třeba se vymyslí, že hala může stát úplně někde jinde. Vždyť my, koňaři, hokejistům halu ze srdce přejeme, ale nechceme ji v srdci dostihového areálu! Pokud by chtělo město udělat dobrý skutek pro závodiště, mohlo by z evropských a národních dotací, nechat postavit vhodnou jezdeckou halu i s krytým opracovištěm a potřebným zázemím, včetně pěkné zeleně. To by rozhodně Pardubicím a dostihovému areálu slušelo a zájem o její využití by byl jistě velký. Vždyť více než 180 let jsou Pardubice spojováni s koňmi 😊. Pojďme hledat cesty…

Ing. Lenka Gotthardová, CSc.

starostka Obce Kladruby n. L. a bývalá ředitelka Národního hřebčína Kladruby n. L.

PS. Lze podepsat petici na dané téma: https://www.petice.com/pardubice_bez_velke_pardubicke, další informace naleznete na www.vco-cjf.cz

Zakarpatí 2022

V současné době jsme svědky války na Ukrajině. Je to neuvěřitelná situace. Nikdo by před pár týdny nevěřil, že se něco takového může stát. V rámci svých možností se musíme snažit pomáhat Ukrajině. O to intenzívněji můžeme pomáhat, když víme komu.

Před několika lety jsme navázali přátelské vztahy se Zakarpatím, které mezi světovými válkami patřilo k naší zemi. Přidávám sem článek, který jsem z cesty v roce 2017 napsala pro Kladrubské noviny.

Navíc v závěru doplňuji, jak aktivně můžeme pomoci lidem v Tuřích Remetách, kam jim nyní přišlo minimálně 1000 uprchlíků z východní části země a také, jak můžeme pomoci chovu huculských koní v obci Golubinoje nedaleko Mukačeva, které jsme v roce 2018 navštívili a kteří nás také doslova chytli za srdce.  

V naší zemi máme mnoho velmi pěkných míst a některá jsou spojená s koňmi. K takovým skvostům patří například renesanční zámek v Litomyšli. Vedle města je obec Suchá a v jejím areálu již mnoho let působí úspěšný skokový jezdec Jiří Skřivan. Pár kilometrů od UNESCOvé destinace se nachází české Versailles rokokový zámek Nové Hrady s nádhernými zahradami a stájí. V letošním roce si budeme připomínat 90 let od věčného odchodu olympionika a dvojnásobného vítěze VP kpt. Rudolfa Poplera, a tak zavítáme do jeho rodiště na mlýn Jangelec u Vysokého Mýta a naše poznávání zakončíme u sochy trojnásobného vítěze VP Peruána v Zámrsku.

Vážení a milí přátelé,

ráda bych Vám popřála do nového roku pevné zdraví, dostatek sil a energie ke zvládání všech úkolů, ale také hodně spokojenosti, radosti a pocitu zadostiučinění o:))).

Další novoroční pozdrav je z kategorie svatých Gotthardů, tentokrát z Modřic u Brna. Moc krásný kostel. Až budete cestovat tím směrem, doporučuji tam krátce zastavit…

Co se týká cestovních plánů na rok 2022, tak se budeme ještě držet spíše v naší zemi a jen tak trochu vyjedeme za hranice. V průběhu jara si upřesníme, kam pojedeme. Zatím je v plánu Litomyšl, Vysoké Mýto a Zámrsk. Do Německa bychom si mohli odskočit na konci června (neděle) na akci Titanen der Rennbahn – organizátoři totiž chtějí skončit a tak bude poslední šance tuto velkolepou show chladnokrevných koní vidět. Možná zajedeme ještě do Kopčan a do Bratislavy na dostihy (uvidíme)…

Čas však rychle utíká a již se nám blíží rok 2023, kdy jsme si říkali, že bychom mohli jet do Liverpoolu. Karel kníže Kinský zde slavně zvítězil v roce 1883 a tak se nám blíží 140. výročí této výjimečné události. Lístky se zřejmě budou muset koupit již na jaře 2022. Zatím počítejte s týdenní cestou autobusem, zajímavými zastávkami, ubytováním, stravováním a lístky. Popřemýšlejte o tom, další informace se budu snažit dodat rovněž v průběhu jarních měsíců.

Mějte se všichni co nejlépe. Hodně zdraví Vám, Vašim blízkým a Vašim koním přeje Lenka Gotthardová

     V jednom z posledních pražských zájezdních hostinců poblíž Národního divadla se 15. února 1931 narodil plavec, jezdec, sedlář, trenér a rozhodčí pan Karel Roubal.  Muž, který závodně hrál v první lize vodní pólo, aktivně jezdil na koních a jako znamenitý sedlář a trenér mohl podle zakázek hodnotit jezdce: „Kde chybí umění, nahradí to řemení“.

     Jak mohla být životní pouť sedláře Karla Roubala přímá a mnohonásobně prospěšnější pro stovky či tisíce koní a lidí, nebýt čtyřiceti ztracených let v socialismu, která jsou ještě dnes schopni někteří všehoschopní obhajovat. Právě když se K. Roubal vyučil ve váženém pražském sedlářství Gabriel & Mikulanda na Národní třídě a chtěl se začít věnovat svému vysněnému povolání, přišel rok 1948.

      Krátce tedy pracoval v sedlářském družstvu a poté dva roky strávil – místo na vojně – v dolech v Břežánkách u Mostu v táboře PTP (Pomocný technický prapor = Vojenský tábor nucených prací, viz Švandrlíkovi Černí baroni, ale nebyla to taková legrace jako ve filmu). Druhou polovinu padesátých let se mu podařilo pracovat v téměř jediném a po celé zemi známém „Specielním sedlářství“ u pana Františka Vojíře. Toto sedlářství existovalo až do konce osmdesátých let v Praze v Maiselově ulici, kde plynule přešlo v obchod s jezdeckými potřebami paní Hany Mikoláškové. Na konci padesátých let se Karel Roubal oženil a bohužel sedlářský plat vůbec nemohl uživit jeho rodinu, a tak na deset let přesedlal na práci řidiče z povolání – ovšem pro jezdecký klub.