Rodinné kořeny

Rod Kinských je starobylým českým šlechtickým rodem, o němž pocházejí první písemné prameny již z počátku 13. století. Původně pocházel z obce Wchynice, dnes psáno s jednoduchým W, která leží v těsné blízkosti dálnice D8 na dohled od Lovosic. V průběhu doby se jméno upravilo z Wchynský na Kinský, a tak je tomu dodnes.

Velmi zajímavé informace o historii šlechtického rodu Kinských je možné získat v knize Karla Richtera Sága rodu Kinských, Aleše Valenty Dějiny rodu Kinských, Ivana Brože Velké postavy rodu Kinských, Moniky Czerninové Žila jsem příliš krátce (o Noře Kinské), Johna Pinfolda a Kamily Pecherové Velká pardubická a Velká národní liverpoolská nebo zkrátka z internetu. Ze všech těchto zdrojů a také z dřívějších osobních kontaktů s panem Dr. Radslavem hrabětem Kinským a jeho bratrem panem Norbertem hrabětem Kinským jsem čerpala informace pro tento článek.

Nejbližší příbuzní

Otcem Oktaviána byl Leopold Josef hrabě Kinský (nar. 1764, tedy ve stejném roce jako zakladatel chovu starokladrubských běloušů Pepoli), který si vzal za manželku Marii Theresii Puteani (nar. 1787, v tomto roce se narodil Pepoliho vnuk plemeník General, zakladatel linie Generale). Oktaviánovou sestřenicí byla například o třicet let mladší Bertha Kinská-Suttnerová, první nositelka Nobelovy ceny za mír.

Josef a Marie spolu měli 6 dětí, z toho dva syny a čtyři dcery. Mladším bratrem Oktaviána byl Jan Baptista hrabě Kinský, který si vzal za manželku krásnou šlechtičnu Iphigenii T. Dadiani, s níž měl devět dětí a mezi nimi Oktaviánova dědice Zdenka hraběte Kinského (1844 – 1932).

Sestrou hraběte Oktaviána byla mj. Barbara Kinská (1826), která se provdala za Heinricha hraběte Brandise a v roce 1895 se stala babičkou Marie Immaculaty (Laty) Brandisové, jediné vítězky Velké pardubické.

Nová doba

Oktavián se narodil na sklonku těžké doby, kdy většina Evropy trpěla napoleonskými válkami. Právě v říjnu roku 1813 proběhla slavná bitva národů u Lipska, kde byl Napoleon zásadně poražen a Oktaviánův otec Leopold zraněn. Následně sice ještě Napoleon v roce 1815 obnovil na 100 dní císařství, ale v červnové bitvě u Waterloo nedaleko Bruselu podlehl spojeneckým armádám, v nichž hlavní roli hrál slavný vojevůdce Arthur Wellesley, 1. vévoda z Wellingtonu. Ten jel na svém neméně slavném koni jménem Copenhagen. Jednalo se o menšího koně, již anglického plnokrevníka (A1/1), s dostatkem arabské krve.

Možná i tato záležitost, kdy nejenom Wellington, ale i řada dalších anglických vojáků, úspěšně použila ve slavné bitvě rychlé a obratné anglické plnokrevníky, rozhodla o vítězství v této bitvě ale i o zvýšeném zájmu o nové plemeno. První svazek plemenné knihy A 1/1 vyšel již v roce 1791.

Obliba chovu anglického plnokrevníka v průběhu 19. století natolik stoupla, že zatlačila do pozadí všechna ostatní plemena koní, včetně koní arabských, španělských či italských.

Na území naší monarchie byl pro povznesení chovu A 1/1 uspořádán dostih v císařském hřebčíně v Kopčanech 23. 8. 1816 Janem Josefem knížetem Trauttmansdorffem-Weinsbergem (1780-1834), vrchním štolbou (1812-1834) císaře Františka I. Právě za jeho přítomnosti tenkrát vyhrál anglický plnokrevník Grimalkin nad arabským hřebcem Kohejlem. Tím dal i císař zelenou chovu A 1/1. Ač 19. století přineslo i nesmyslné křížení v podstatě všech plemen anglickým plnokrevníkem, včetně španělských koní, pokrok v chovu nastal a obliba parforsních honů a dostihů dosáhla historického vrcholu.

Chov koní v Chlumci

Rod Kinských byl rovněž zaměřen na chov koní, neboť bývalo povinností šlechty, aby si sama chovala koně pro potřeby hospodaření, reprezentace i armády. Existuje řada zmínek, že se v jejich chovu často vyskytovali koně žluté barvy. V literatuře je uváděno, že například v době Vídeňského kongresu (1814 – 1815) zaujala zlatým čtyřspřežím babička Oktaviána Kinského Maria Christine kněžna Kinská (Liechtensteinová), manželka Františka Ferdinanda hraběte Kinského, který byl vnukem svého jmenovce, zakladatele zámku Karlova Koruna.

Dojista Oktaviána Kinského formovalo prostředí, ve kterém vyrůstal, a hlavně záliba jeho rodiny v koních. Jezdit na koni se naučil možná dříve, než zvládl samostatnou chůzi. Odmala byl jistě aktivním, dnes bychom řekli hyperaktivním dítětem. Kontakty jeho rodiny byly velmi široké a určitě cestoval nejenom po zemích naší monarchie, ale také po Německu či Anglii. To mělo i zásadní vliv na jeho vztah k anglickým plnokrevníkům.

Rodinné dědictví

Jeho otec Leopold Josef bohužel zemřel příliš brzy, když se číslice posledního dvojčíslí Oktaviánova narození prohodily, a to v roce 1831. Do dospělosti (tehdy do 21 let) měl vést zděděné panství jeho příbuzný, avšak velmi brzy se Oktavián nechal prohlásit plnoletým a o vlastní majetek se staral sám a nutno podotknout, že velmi dobře.

V lednu roku 1835 se jeho manželkou stala šlechtična Agnes von Schaffgotsch, která byla o tři roky starší než Oktavián. Jejich manželství bylo bezdětné, mnohdy Oktavián svou ženu různě překvapoval, o čemž se na chlumeckém zámku vyprávějí mnohé příhody, nicméně Anežka se dožila 78 let.

Parforsní hony

Právě v polovině 30. let 19. století dovezl Oktavián hrabě Kinský z Anglie smečku honicích psů, foxhoundů, a rovněž několik koní stále oblíbenějšího plemene A 1/1. V roce 1836 uspořádal i první parforsní hon na našem území podle anglických pravidel. To znamenalo, že lovená zvěř nebyla zastřelená, ale odchycená a vrácena do obory – jednalo se více o sportovní než loveckou záležitost.

Napojení rakousko-uherské, a tedy samozřejmě i naší české, šlechty na Anglii bylo velmi silné a mnoho šlechticů se tam zúčastňovalo honů. V roce 1837 přišel do pardubické vojenské posádky František kníže Liechtenstein a začal organizovat parforsní hony. Brzy se přidali i další šlechtici a důstojníci armády, a tak byla v roce 1841 založena Pardubická honební společnost. Oktavián Kinský uspořádal v roce 1846 také významný překážkový dostih na loukách u Lučic vedle Chlumce nad Cidlinou, který je často uváděn jako první v Čechách. Před nějakou dobou jsem navštívila oblastní archiv v Zámrsku a zjistila jsem, že podle ročenky „Böhmische Pferderennen 1842“ prvenství patří steeplechase v Pardubicích konané 12. 10. 1842. Tato steeplechase však byla určena důstojníkům, a nikoliv pánským jezdcům, čili šlechticům. A tak si toto pořadatelské prvenství steeplechase může Oktavián ponechat.

Zcela první dostih

První ročenka o českých dostizích „Erster Jahresbericht über das böhmische Pferde-Rennen“ popisuje již rok 1839.  Hned úvodní informace patří zprávě o konání prvního dostihu mezi hřebci dvou významných šlechticů Oktaviána hraběte Kinského a Andrease Marii hraběte Renarda. Soutěžili mezi sebou hřebci Kinského Gameboy a Renardův Hippolyt. Vsadili se o 400 zlatých, což byla velmi vysoká částka. Další dostihy se jezdily o 100 zlatých. Dostih se běžel ve Vratislavi. Původní závodiště leželo nedaleko mezi obcemi Dabie Slaskie a Szczytniki (Alt Scheitnig). Fryderyk Ludwig kníže Hohenlohe tam vytvořil překrásný anglický park (jeden z prvních na evropském kontinentu), jehož součástí bylo později i zmíněné závodiště. Fungovalo mezi lety 1832 – 1906. V roce 1907 se posunulo do Partynic, kde je v provozu dodnes. Na místě původního závodiště stojí „Hala století“, která byla dokončena v roce 1913, jako památník, ke stému výročí poražení Napoleona v bitvě u Lipska (a kde byl zraněn Oktaviánův otec) a od roku 2009 je hala v UNESCO.

Dostih se uskutečnil dne 9. října 1839 v 9 hodin na vzdálenost 2 anglických mil. Dosažený čas činil 8 minut a 10 sekund. Zvítězil hnědý bělouš Gameboy před hnědákem Hippolytem. Tím můžeme ještě více považovat Oktaviána hr. Kinského za zakladatele moderního dostihového provozu. Když se tento dostih uskutečnil bylo mu 26 let. 

Ještě několik slov k osobnosti jeho soupeře. Andreas Maria hrabě Renard patřil k velmi bohaté slezské šlechtě. Narodil se v roce 1795 v Opavě a během své nesmírně úspěšné kariéry se stal významným obchodníkem, majitelem rozsáhlých pozemků, dolů, hutí, železáren a také politikem. Měl pět dětí, z toho dva syny – Johanna Gabriela Andrease a Hippolyta Mariu. Druhý se v mladém věku smrtelně postřelil na honu, první zemřel po otravě krve po operaci v roce 1874 (v roce založení Velké pardubické) a jeho otec ho v listopadu téhož roku následoval. Jejich hlavním sídlem byly Strzelce Opolske. Všichni měli velmi rádi koně a jejich chovu se věnovali tak úspěšně, že anglické plnokrevníky nejenom z Anglie dováželi, ale posléze je tam i prodávali (zdroj a vice informací ke šlechtickému rodu Renardů na www.akademia.edu/renardove).

Chov koní

V současné době je již velmi známé vyprávění o vzniku chovu koní na Ostrově. Již rok po smrti svého otce nechal Oktavián zbudovat hřebčín na Ostrově asi 3 km od Chlumce. Podle původních map je možné zjistit, že se v okolí Chlumce vyskytovalo množství rybníků a také že se při povodních vylévala ze svých břehů řeka Cidlina.

Oktavián nechal vysušit původní Chlumecký rybník, postavil tam stáje a pořádal tam také dostihy – v novodobé historii se tam v 90. létech 20. století konaly například jezdecké závody a Slavnosti koní Kinských, které mnozí příznivci koní osobně shlédli.

Název Ostrov (dříve Wostrow) vznikl ze zkušenosti, že při rozvodnění bylo v nížinaté krajině uchráněno před vodou právě toto místo, které bylo mírně vyvýšené. Tam tedy Oktavián soustředil svůj chov. Plemenná kniha byla založena rovněž v roce 1832 a následně Oktaviána ke specializovanému chovu přivedla zásadní roztržka s vedením rakouského Jockey clubu.

Themby II

Známý příběh isabely jménem Themby II, kterou nechtěli členové Jockey clubu ve Vídni zapsat do plemenné knihy anglického plnokrevníka pro její netradiční žluté zbarvení, vedl k rozhodnutí O. Kinského založit vlastní chov, zaměřený na žluťáky a plaváky. Otcem Themby II byl Prinz Djahura, matkou Themby I. Potomkem Themby II byl isabel Caesar, který se stal zakladatelem chovu chlumeckých isabel a plaváků.

Další informace k chovu koní Kinských je možné nalézt na webových stránkách www.schkk.cz nebo na www.equus-kinsky.cz.

Velká národní a Velká pardubická

Oktavián Kinský mnohokrát navštívil závodiště v Aintree, kam se v roce 1839 přestěhovala „Velká liverpoolská“ (původně vznikla v roce 1836 u obce Maghull). Kromě koní a honicích psů si z Anglie dovážel i jezdce a trenéry, jako např. Johna a Jamese Jacksonovi a další.

Velkou národní a celým děním okolo byl tak nadšen, že v Chlumci nad Cidlinou nechal v roce 1878 postavit hotel s názvem Liverpool. V podstatě do dnešních dnů ho můžeme vidět, ovšem je přestavěný na sýpku a stojí nedaleko železničního přejezdu směrem na Nový Bydžov.

Je logické, že stál také u zrodu naší Velké pardubické v roce 1874 a to společně s Emilem princem Fürstenbergem, Maxem hrabětem Ugartem a dalšími šlechtici z Pardubické honební společnosti.

Zajímavé ještě je, že v témže roce, jako vznikla VP, se narodila fenomenální uherská klisna Kincsem (po Cambuscan). Její otec byl dědem z matčiny strany dvojnásobného vítěze VP Magyaráda (1897, 1900), kterého vlastnil Oktaviánův synovec a dědic Zdenko Kinský.

Koně pocházející z majetku či chovu rodu Kinských nebo z hlediska pedigree vyhráli Velkou pardubickou celkem 6x – ještě Sláva (1899), Pohanka (1931), Norma (1937) a Nestor (1966) a mnohokrát se umístili. Nejslavnější vítězkou byla isabela Norma s Oktaviánovou praneteří Latou Brandisovou v roce 1937.

Ve státní službě

Oktavián Kinský zastával dědičný úřad vrchního zemského hofmistra, byl císařským komoří a tajným radou. V roce 1836 byl účasten korunovace císaře Ferdinanda V. českým králem.

Velmi dobře se vyrovnal i s revolučním rokem 1848 i se zrušením roboty a byl na straně povstání v Praze, které také podpořil. Určitý čas zastával i funkci purkmistra města Chlumec n. C. a v galerii chlumeckých starostů zaujímá jeho obraz první místo. Po zrušení roboty citlivě komunikoval se svými poddanými a nabídl jim práci za odměnu. V Chlumci založil pivovar, malou továrničku, které se dodnes říká šroubovna, pilu, již zmíněný hotel a mnoho dalšího. Dále měl ve správě řadu dvorů, kde bylo provozováno zemědělství a k tomu patřily i stovky hektarů lesa. O vše bylo nutné se řádně starat. A Oktavián se staral velmi dobře.

Závěr života

Sice jsme si nesdělili žádné historky, kterých se v okolí Chlumce nad Cidlinou dochovalo do dnešních dnů vrchovatě, ale ty se můžete dozvědět při návštěvě chlumeckých pamětihodností.

Na počátku roku 1888 zemřela Oktaviánovi jeho choť Agens. V druhé polovině roku se oženil s Marií Stubenvollovou (1860 – 1906), která byla výbornou jezdkyní.

Sám Oktavián již rok před svou smrtí předal panství jednapadesátiletému synovci Zdenku Kinskému, který byl velkým znalcem koní a vynikajícím jezdcem (na VP v roce 1901 v pokročilém věku obsadil 4. místo na Magyarádovi), takže mohl být po této stránce Oktavián spokojený, že tradice chovu koní i ježdění bude zachována.

Oktavián Kinský zemřel ve věku 83 let 28. května 1896 a je pohřben v rodinné hrobce v Mlékosrbech. Traduje se, že před smrtí si nechal ke svému loži přivést své oblíbené koně.

A tak můžeme celý letošní rok vzpomínat 210. výročí narození Oktaviána hraběte Kinského, který se nesmazatelně zapsal do historie chovu koní, jezdectví a dostihového sportu. Bude k tomu mnoho příležitostí na zámku v Chlumci n. C. a tou nejdůležitější bude říjnový Memoriál Oktaviána Kinského, který pořádá rodina Kinských přímo na zámku a v nádherném okolí Karlovy Koruny.

Lenka Gotthardová