Lenka Gotthardová

Před necelým rokem mne redakce časopisu Jezdectví požádala o článek na téma Kladruby a UNESCO. Neboť se blíží první výroční „vstupu“ do UNESCO, uveřejňuji na svých stránkách drobně aktualizovaný článek.

Jeho milosti obora císařská se dočkala. Přesně po 440 letech od povýšení císařem a králem Rudolfem II. na císařský hřebčín byla tomuto místu udělena ochrana nejvyšší, a to zařazení na právoplatný seznam světového dědictví památek UNESCO pod evidenčním číslem 1111. Z hlediska materiálního kulturního a přírodního dědictví jsou Kladruby prvním hřebčínem na světě v UNESCO. Vyššího uznání v rámci kultury a ochrany památek nelze dosáhnout.

——————————————————————————————————————–

UNESCO

Instituce UNESCO spadající pod Organizaci spojených národů (OSN) vznikla krátce po ukončení 2. sv. války a to 15. 11. 1945. Určitě na to měly vliv zkušenosti z právě proběhlé války, která na kulturu brala pramalý ohled. Tehdejší dvacítka zakladatelských států, včetně Československa (pouze 6 jich bylo z Evropy), se dohodla na potřebě ochrany významných materiálních kulturních a přírodních památek. Teprve později přibyla ochrana nemateriálních památek. Dnes je členy 195 států z celého světa, instituce sídlí v Paříži. Organizační členění je klasické (generální konference, výkonná rada a sekretariát). V rámci naší spolupráce existuje Česká komise pro UNESCO a Stálá mise při UNESCO. Podvakrát byla mj. zvolena předsedkyní České komise senátorka MUDr. Jaroslava Moserová – Davidová, DrSc., která několikrát také navštívila kladrubský hřebčín, např. v roce 2004 i s Dickem Francisem, jehož knihy skvěle překládala.

ESSA

Již v roce 2003 se začali scházet ředitelé evropských státních hřebčínů a hřebčinců. V roce 2004 se sešli v rámci výstavy v Offenburgu, pak následovala setkání v hřebčínech v Bábolně (HUN), v Alter Real (POR), v Janowě Podlaském (POL) a na dalších místech. V mezičase vznikla Asociace státních evropských hřebčínů a hřebčinců (ESSA). Při všech těchto setkáních bylo hovořeno i na téma ochrany chovatelských ústavů v rámci národních, evropských či světových institucí. Zájem o vstup do UNESCO měla určitě Lipice a hřebčíny s chovem lipicánů, německý Marbach, francouzské a maďarské hřebčíny a řada dalších. Mnoho ředitelů světových hřebčínů a hřebčinců mělo podobné vize o vstupu do UNESCO. Bylo důležité si uvědomit, že je potřeba si trochu pospíšit.

Idea ochrany hřebčína byla hlavním hnacím motorem. Zachování koní a zcela unikátní kulturní, chovatelské, krajinářské a architektonické památky bylo jasným cílem. Těžko bychom hledali jiná místa na světě, kde se tak dokonale snoubí život koní s kulturní krajinou, velkorysou architekturou a po staletí koním oddanými lidmi.

Další motivací pro vstup do UNESCO byla střídavá přízeň významných institucí, které o hřebčín pečují. Někdy byla spolupráce vynikající, někdy taková nebyla. A občas někteří novináři psali, že Kladruby jsou již dávno v UNESCO…

Výjimečnost kladrubského hřebčína

Chov koní v Kladrubech se traduje již od 15. století, rok 1579 je rokem povýšení na císařský hřebčín, kterému se dříve říkalo „Jeho milosti obora koňská“ či jen obora. Naši předkové vybrali místo s výbornými půdními a terénními podmínkami. Hřebčín patří mezi nejstarší v Evropě, zcela nejstarší byl založen při klášteře Einsiedeln ve Švýcarsku v roce 1064, kde sice již původní koně nechovají, ale stále se jim na stejném místě věnují. Německý hřebčín Marbach, ležící nedaleko Stuttgartu, byl vždy o 6 let starší než Kladruby, před několika lety byly nalezeny podklady o ještě starším datu chovu koní na daném místě. Další starší hřebčíny již neplní svoji funkci nebo měly poměrně dlouhé přestávky ve své existenci, jako např. chorvatský hřebčín v Dakovu (zal. 1506).

Kladruby si dodnes uchovaly velký areál 1310 ha, což mnohým současným chovatelským ústavům chybí či je dokonce obestoupila městská zástavba. Krajina sloužila a slouží koním. Uspořádání cest, toků, pastvin a drobných staveb mělo usnadnit pohyb koní v oboře, jejich chov a výcvik. Desítky generací specialistů zkulturnily lužní krajinu podél Labe pro potřeby chovu koní, tisíce lidí se věnovali jejich chovu a péči o ně.

Mnohé francouzské hřebčíny a hřebčince se mohou pyšnit nádhernou architekturou stájí a administrativních budov, resp. zámků. Krásné zámky v sousedství stájí bychom našli i v Německu (Moritzburg, Neustadt/Dosse, Graditz), ale také v Polsku (Liski, Walewice, Ksiaz…) či v Rakousku (Piber) a na dalších místech. Někde se správní budovy stavěly v duchu velkých vil či menších zámků. V Kladrubech se ctil chov koní a na středových osách příjezdových cest jsou nejdůležitější stáje klisen a plemeníků, zámek se tak dostal do pozice praktického doplňku. Z architektonického hlediska je důležitý jednotný vzhled staveb. Lipice např. trpí tím, že přístavby stájí a dalších objektů se děly v různých historických slozích až po zcela moderní a je to na nich vidět.

Velmi významná je i délka a kontinuita chovu starokladrubských koní v Kladrubech. I chov lipicánů přímo v Lipici bude vždy o rok mladší (1580), nemluvě o dalších místech jejich hřebčínského chovu. Název obce Kladruby dal původně starošpanělským a staroitalským koním jejich dnešní jméno. Tím patří k nemnoha plemenům, která získala své označení podle zcela konkrétní obce či města (koně lipičtí, frederigsborští…).

Starokladruští koně jsou jediným plemenem koní na světě chovaným výhradně pro ceremoniální účely. I když byli v dřívějších dobách občas využíváni i pro akademické ježdění ve Vídni (např. Cerbero a další) a dodnes víme, že jsou vesměs nesmírně příjemní pod sedlem, jejich specializace pro zápřeže přetrvala.

Jejich exteriér odpovídá více než čtyřsetletému poslání – práci v těžkých zápřežích galakaros a později kočárů. Také klabonosý profil hlavy je významným typickým znakem, který byl u jiných plemen spíše selekčním kritériem. Jejich elegantní zevnějšek, výborný charakter a vysoká akce předních končetin z nich vytvořily obdivuhodné impozantní galakarosiéry pro panovníky dávných i současných monarchií.

Kdo je v UNESCO?

Podle evidenčních čísel víme, že pod ochranou UNESCO je na celém světě již 1121 kulturních a přírodních památek, a stovky tzv. nemateriálních památek, kam patří např. udržování tradic, tance, ústně předávané umění atd. V naší zemi máme v současné době 14 „materiálních“ a 6 „nemateriálních“ památek.

Co se týká koní a areálů s chovem koní souvisejících, tak se zatím žádnému místu, vyjma Kladrub n. L., nepodařilo dostat se do materiálních památek, nebudeme-li v to počítat prehistorického koně v muzeu fosilií v hessenském Messelu. Všechny ostatní aktivity s koňmi náležejí k nemateriálnímu seznamu památek, které jsou zapisovány od roku 2001.

Prvním nemateriálním statkem z oblasti chovu, výcviku či prezentace koní bylo zapsání jezdeckých slavností v kolébce chovu koní v Mongolsku v roce 2010. Tam se koná mongolský národní svátek v Naadamu, jehož součástí je zápas, lukostřelba a hlavně jízda na koni v rámci poměrně dlouhého dostihu. Koně tam jsou využíváni i ke slavnostní prezentaci během festivalu.

Nás může těšit, že se slavné jízdy králů ve Vlčnově, Kunovicích, Skoronicích a Hluku dostaly na tento seznam hned mezi prvními, a to v roce 2011. Do budoucna tam zamíří možná jízdy sv. Jiří, sv. Leonharda a další. Ve stejném roce 2011 byla vyslyšena snaha Francie a jejích odborníků, kteří tam prosadili francouzské jezdecké umění pilně udržované od roku 1814 do současnosti ve vysoké jezdecké škole Cadre Noir v Saumuru. V Belgii existuje dlouhá tradice lovu ryb na koních v přímořských oblastech. Ve flanderském letovisku Oosterduinkerke, které leží mezi Dunkerquem a Bruggami, se jim podařilo v roce 2013 do nemateriálního dědictví UNESCO zapsat rybaření s pomocí koní. Jezdci na chladnokrevných koních vozí u sedla dva velké koše, kam potom umísťují úlovky ze sítí.

Naši rakouští sousedé se snaží o zápis do UNESCO pro hřebčíny s chovem lipických koní, to je dlouhodobě připravovaná záležitost, kam by měly patřit hřebčíny v Piberu, Lipici, Szilvasvarádu, Topolčiankách, Dakovu a na dalších významných místech. Bude se jednat o název Znalosti chovu lipických koní, který je také směrován na nemateriální dědictví. Protože je v tom zainteresováno více zemí, je příprava delší. Co se však Rakušanům velice rychle povedlo, byl zápis do téže skupiny v oblasti jezdeckého umění ve Španělské dvorní jezdecké škole ve Vídni roce 2015. Když už byl zapsán Saumur, který je v podstatě mladou školou, nemohla si Vídeň nechat takovou záležitost ujít – dlouhodobě bylo uváděno, že škola vznikla v roce 1572, před několik lety ji „ostaršili“ o 7 let, neboť v roce 1565 byly postaveny sousední stáje v renesančním slohu.

Z exotických zemí, jako je Omán, můžeme obdivovat jezdecké slavnosti Ardhah, v jejichž centru pozornosti jsou koně a velbloudi. Na seznam UNESCO se tyto slavnosti dostaly v loňském roce. Omán se také řadu let účastní jako jedna z mála arabských zemí výstavy koní Equitany v Essenu.

Naše cesta

Konkrétní kroky vedly několika směry. Velmi důležitým byl ten, kdy jsme s panem emeritním ředitelem NH Ing. Milanem Vítkem a zootechničkou Ing. Zuzanou Šancovou v srpnu roku 2004 do hřebčína pozvali nejzkušenějšího odborníka na UNESCO v České republice pana Mgr. Michala Beneše, CSc. V Kladrubech jsme s ním hovořili o postupu pro zapsání na „čekací“ listinu UNESCO. Diplomat a odborník ministerstva kultury Michal Beneš dostal v ČR téměř všechny stávající unescové památky pod tuto organizaci. Byla s ním výborná spolupráce.

Počátkem roku 2005 následovalo zaslání dopisů ohledně UNESCO ministrovi kultury Pavlu Dostálovi, ministru zemědělství Jaroslavu Palasovi a hejtmanovi Pardubického kraje Michalu Rabasovi. Výborné komunikaci s ministerstvem kultury velmi pomohl 1. náměstek ministra kultury Ing. Zdeněk Novák, který je jedním z nejdéle působících podporovatelů vstupu Kladrub do UNESCO. Na ministerstvu pracoval s kratšími přestávkami od roku 1995, a tak nejlépe ví, jak to všechno probíhalo.

V mezičase se vyřizovala ještě řada dalších důležitých úkolů. Když jsem za hřebčín řešila rozhodnutí pro přihlášku na indikativní seznam UNESCO, velice jsem u toho přemýšlela, co to všechno může znamenat – pro koně, pro lidi, pro hřebčín, pro obec a okolí. Již tak byl hřebčín jako národní kulturní památka zatížen nejrůznějšími památkářskými pokyny a ochranářskými nařízeními. Dlouhou dobu jsem vše zvažovala a pak zvítězila myšlenka ochrany hřebčína a koní. A to jsem netušila, že budu UNESCO časem řešit i z pohledu obce… Ne všichni obyvatelé Kladrub nad Labem z toho mají radost. Na druhou stranu jsme po souhlasu zastupitelů v lednu roku 2018 podepsali s dalšími obcemi Selmice, Semín, Řečany n. L. a městem Přelouč memorandum o podpoře nominace hřebčína do UNESCO.

V lednu 2007 nastoupil do funkce ministra kultury ČR Václav Jehlička, který měl pro starokladrubské koně velké pochopení, a díky jeho aktivitě se věci daly opět do pohybu.

Z tehdejší zprávy na „Týden.cz“ dne 20. 4. 2007 můžeme citovat:

„Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem patří nově mezi kandidáty České republiky na zápis do seznamu kulturního dědictví UNESCO,“ oznámil ministr kultury Václav Jehlička. Hřebčínu proto stát nabídne „pomocný servis“, který mu pomůže získat evropské peníze na opravy zázemí i rozšíření služeb.

„Celá léta se kolem hřebčína chodilo po špičkách, přitom prestiž kladrubských koní ve světě i u nás stoupá,“ uvedl Jehlička, který celý den jednal v Kladrubech s vedením hřebčína a se zástupci Pardubického kraje.

Významný podíl na tomto kroku měla také vrchní ředitelka sekce ministerstva kultury paní Ing. Jana Vohralíková (následné zařazení do programu IOP a přidělení evropských peněz), dále Ing. arch. Věra Kučová, která připravovala podklady pro zápis na čekací listinu a později společně s Prof. Petrem Hořínem a Ing. arch. Miroslavem Kroulíkem připravili srovnávací odborné práce a publikaci na téma Kladrub a vybraných evropských hřebčínů. Z titulu své funkce náměstkyně MK či ředitelky odboru památkové péče hřebčínu velmi pomáhala paní PhDr. Anna Matoušková, CSc. Dlouhodobě zde za Národní památkový ústav Praha působily dámy ing. arch. Jana Hančlová, Ing. Božena Pacáková, PhDr. Naděžda Kubů, CSc. a za MK Mgr. Petra Ulbrichová a řada dalších specialistů z odborných institucí z Prahy, Pardubic a dalších míst. První management plán připravil Ing. et. Ing. Tomáš Jiránek. Aktualizovaný a doplněný management plán dle pokynů UNESCO realizoval Doc. Ing. Přemysl Křejčiřík, Ph.D. z Lednice.

Hřebčíny a hřebčince kulturními památkami

Podle památkového katalogu Národního památkového ústavu byl již kladrubský hřebčín zařazen mezi kulturní památky 3. 5. 1958 a k 16. 3. 1964 tam patřil zámek, kostel, hřbitovní kaple a sochy sv. Jana Nepomuckého, sv. Donáta, Piety a dva náhrobky. V roce 1994 došlo k rozhodnutí o výrazném rozšíření kulturní památky, což bylo oficiálně platné od 4. 1. 1995. Kulturní památkou se tak stalo kromě řady dalších nemovitostí i kmenové chovné stádo starokladrubského koně v barvě bílé a černé: 2 x (65 + 4). Národní kulturní památkou k 1. 1. 2002 byl prohlášen hřebčín v Kladrubech nad Labem a stádo 65 chovných klisen a 4 plemeníků, jejichž konkrétní stav se v průběhu let samozřejmě mění. Od té doby až do současnosti ke stávajícím památkám průběžně ještě přibývaly některé další objekty. Od 6. 7. 2019 je kladrubský hřebčín v UNESCO. Zde je správné poděkovat za zápis kulturní památky a národní kulturní památky MVDr. Norbertu Zálišovi a za zápis do UNESCO Ing. Jiřímu Machkovi.

K 1. 1. 2002 se národní kulturní památkou stal také slatiňanský zámek s velmi hodnotnými hipologickými sbírkami, o to se netuše zasloužili především pan Prof. PhDr. MUDr. František Bílek, DrSc. a Růžena Horáková a následně Ing. Jaroslav Havlíček. Stáje v Heřmanově Městci byly součástí městské památkové zóny již 1. 1. 1990, kulturní památkou byly prohlášeny 19. 9. 2007, což bylo velice důležité, neboť v roce 2009 hrozil těmto velmi hodnotným stájím prodej.

Zemský hřebčinec v Písku se stal kulturní památkou dle památkového katalogu NPÚ již 3. 5. 1958 a Národní kulturní památkou 1. 7. 2010. Zemský hřebčinec Tlumačov je kulturní památkou od 15. 7. 2011. Za tyto zápisy patří díky především Ing. Janu Pellarovi (Písek) a MVDr. Antonínu Černockému (Tlumačov).

Pokračování

V podstatě většina ředitelů kladrubského hřebčína po roce 1989 svým dílem – větším či menším – přispěla k památkové ochraně tohoto kulturního statku. Velmi často záleželo na přízni osudu a tedy čase, kdy mohli své funkce vykonávat. Poděkujme tedy M. Šobrovi, N. Zálišovi, M. Vítkovi, J. Dražanovi, J. Höckovi, J. Jehličkovi a J. Machkovi za jejich aktivity. Všem šlo vždy o zachování hřebčína a jeho koní.

Abychom však byli spravedliví, měli bychom poděkovat i všem panovníkům naší monarchie, Ferdinandem I. počínaje a Karlem I. konče. Společně s nejvyššími podkoními je dokázali uchránit před nebezpečím požárů, povodní, bitev a válek a ke koním vždy vybírali velmi zkušené a zodpovědné zaměstnance – od štítmistra po posledního ošetřovatele. Všichni zaměstnanci hřebčína měli výsadní postavení, neboť patřili pod císařský úřad nejvyššího štolby. Děkujeme tedy i všem zaměstnancům, počínaje rokem 1560, kdy Habsburkové získali kladrubský hřebčín, až do současnosti. Velká většina z nich dělala a dělá svou práci opravdu ráda a velmi jim záleží na dobré péči o koně. Díky patří i představitelům našeho státu a ministerstev, kteří měli či mají zodpovědnost za více než 100 let existence hřebčína v rámci Československé a České republiky.

Název projektu pro UNESCO se v průběhu doby sice trochu měnil, ale nakonec získal finální podobu. Na vypracování nominační dokumentace s názvem Krajina pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem se podíleli následující členové zpracovatelského týmu (abecedně): Michal Beneš, Pavel Douša, Michal Drkula, Martin Ebel, Ivana Ebelová, Jiří Georgiev, Tomáš Jiránek, Vlastimil Koupal, Miroslav Kroulík, Věra Kučová, Jiří Machek, Zdeněk Novák, Radek Václavík a Roman Zámečník a dodatečně Přemysl Krejčiřík. Do činnosti se zařadilo i mnoho dalších odborníků, z jejichž užitečné práce a tvorby bylo čerpáno pro důležité nominační materiály. V budoucnu určitě řada specialistů doplní své podíly na zápise.

Rada památky

Od počátku snah o zápis na seznam kulturního dědictví bylo důležité, aby mezi sebou velmi dobře spolupracovala klíčová ministerstva, tzn. ministerstvo zemědělství, kultury, životního prostředí a také Pardubický kraj a obce v zájmovém území.

V závěru roku 2015 byla Ministerstvem kultury ČR vyhlášena památková zóna Kladrubské Polabí, která omezuje výstavbu a rekonstrukci v zóně. jež se týká nejenom Kladrub nad Labem, Selmic a Semína, ale i obcí v nejbližším okolí.

V červnu roku 2016 vznikla Rada památky Kulturní krajina hřebčína v Kladrubech n. L., kterou vede vicehejtman Pardubického kraje Ing. Roman Línek, MBA. Jejími členy jsou zástupci MZe, MK, MŽP, NPÚ, Senátu a Parlamentu ČR a ICOMOS. Na několik bodů jednání zvou starosty ze Selmic, Semína, Řečan, Přelouče a Kladrub n. L.

Podklady nominační dokumentace odvezl Ing. Radek Václavík, náměstek ředitele NH, do Paříže 29. 1. 2018. „Kontrola z UNESCO“ dorazila do Kladrub v závěru srpna roku 2018. Tehdy přijela paní M. Luengo ze Španělska a byla velice dobře připravená, všechny materiály vzorně prostudovala. Tým specialistů, kteří mohli podat potřebné informace, výborně vedl Mgr. Michal Beneš, CSc. Od té doby se čekalo, jak vše dopadne.

Poslední pravidelné jednání Rady památky proběhlo 14. 6. Účastníci se dozvěděli, že hodnocení kladrubského hřebčína bylo velmi pozitivní, ale je potřeba dodat ještě některé informace a upravit management plán, takže se zápisem bude potřeba počkat do příštího roku, než se vše doplní.

První na světě

Ovšem – 6. 7. 2019 byla uveřejněna zpráva, že na zasedání výboru UNESCO v azerbajdžánském Baku byl kladrubský hřebčín, resp. Krajina pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní přijata na seznam památek UNESCO.

Hezký příběh s pěkným koncem. Bezpečná existence hřebčína je zajištěna. Ještě nás však bude čekat mnoho dalších úkolů a mezi nimi hlavně ten, aby se koním i lidem v Kladrubech spokojeně žilo.

Starokladrubští koně a kladrubský hřebčín jsou naším, evropským a světovým pokladem. Všichni by se měli zajímat o jejich historii a důstojnou přítomnost. Do budoucna by měly být vytvořeny rozsáhlé edukativní programy pro chov a výcvik koní, pro etologii, ekologii, architekturu, krajinářství a výtvarné umění. A pro umění správně žít s koňmi, lidmi a přírodou. Kladruby by mohly být příkladem pro celý svět.

Shrnutí (dosloupku)

Krajina kladrubského hřebčína je první materiální kulturní památkou v oblasti chovu koní na světě a společně se 6 dalšími nemateriálními památkami patří k sedmičce „koňských“ UNESCO památek. Má krásné pořadové číslo 1111. V České republice není 13., ale až 14. památkou UNESCO, takže tím se vyhnula řešení pověrčivosti. Uvedení na seznam UNESCO se bude dobře pamatovat, rozdíl mezi povýšením hřebčína a jeho přijetím do UNESCO bude stále činit 440 let J.

Lenka Gotthardová, ředitelka NH 2004 – 2008, od 2014 starostka obce Kladruby nad Labem