Po dlouhých přípravách tu máme konkrétní plán cesty za koňmi do Rumunska.

Odborná exkurze se uskuteční v termínu 5. – 10. května 2026. Trasa povede z Kladrub n. L. přes Pardubice, Brno, Bratislavu, Budapešť, rumunskou Satu Mare až do hřebčína do Radovce (Radauti). Bude to dlouhý přejezd kolem 1200 km. Celkem bychom za celou cestu měli urazit více než 3000 km, takže si Vás dovoluji upozornit na náročnost této cesty. Navíc v části Rumunska, kde budeme cestovat budou většinou běžné silnice, nikoliv dálnice, takže přejezdy budou trvat delší dobu. Vzhledem k vývoji situace na trhu s palivy, se to částečně projeví i ve změně ceny exkurze a to o 50,- Euro více.

Program exkurze:

1. den – 5. 5. – odjezd z ČR (v 18.00 hod. Kladruby n L. od pošty, 18.30 hod. Pardubice – hl. vlak. nádraží, 20.30 hod. Brno – hl. vlak. nádraží)
2. den – 6. 5. – příjezd do Radovce kolem 14. hodiny, dojezd k hotelu, odtud privátním autobusem ke hřebčínu, prohlídka hřebčína, ubytování, večeře
3. den – 7. 5. – snídaně 6.30, odjezd v 7.30, přejezd do hřebčína Lučina (chov huculů), nadmořská výška kolem 1500 m – dojezd do hřebčína v Becleanu, prohlídka hřebčína, přejezd do Targu Mures, ubytování, večeře
4. den – 8. 5. – snídaně v 7.30, v 8.15 odchod do hřebčince v Targu Mures, prohlídka hřebčince, cesta do hřebčína Sambata de Jos (chov lipických koní), prohlídka hřebčína, ubytování, večeře
5. den – 9. 5. – snídaně v 7.00. odjezd v 8.00, příjezd k hradu Hunedoara (tajemný hrad v Karpatech), prohlídka, dále cesta do hřebčince v Aradu, prohlídka hřebčince a potom ubytování v hotelu v Aradu
6. den – 10. 5. – snídaně 7.00, odjezd v 8 hod., následně prohlídka hřebčína Mezöhegyes a cesta zpátky do ČR

V Rumunsku žije v současné době necelých 20 mil. obyvatel a přibližně asi 300 tisíc koní. Státní chov je veden pod státními lesy Romsilva a sdružuje tam všechny hřebčíny a hřebčince, kterých je v současné době 16. Rozlohou je Rumunsko příliš velké, abychom mohli vidět všechna chovatelsky zajímavá místa, ale pro nás z chovatelského i historického hlediska je nejdůležitější hřebčín Radovec, dále hřebčín Lučina a hřebčín Sambata de Jos. Zajímavé jsou hřebčince v Targu Mures a Aradu a hřebčín v Becleanu.   Někdy v budoucnu můžeme cestovat do Rumunska ještě jednou a prohlédnout si státní chov koní v jeho jižní části, včetně města Mangalia, které leží u Černého moře a mají tam zemský hřebčinec. Případně bychom při té příležitosti mohli zajet až do bulharského hřebčína v Kabiuku nedaleko Varny.

Cena zájezdu činí 7.500 Kč a 250 Euro + 50 Euro (nová cena nafty)

V ceně je zahrnuta doprava dálkovým autobusem, privátní autobus v Radovci, ubytování, snídaně, večeře, obědové balíčky a další drobné občerstvení, vstupy do všech areálů hřebčínů a hřebčinců, včetně hradu, průvodcovské služby, pojištění na cestu.

S sebou si vzít pohodlné teplejší oblečení a boty (pojedeme přes Karpaty), deku či polštářek na dlouhou cestu, platný občanský průkaz nebo pas (od roku 2024 je Rumunsko v Schengenu, tak pas není povinný a stačí občanka).

Všechna místa, která navštívíme, byla informována o našem programu, tak věřím, že exkurze do chovatelských center bude nesmírně zajímavá. Na druhou stranu nevíme, jaká bude cesta (stav silnic, výška mostů, serpentiny v Karpatech atd., tak můžeme cestou očekávat cokoliv), proto výjimečně píši, že změna čehokoliv je možná.

Ještě asi tak 14 dní před cestou se Vám všem ráda ozvu.  Již se na Vás moc těším. LG

Po dlouhém procesu přípravy má naše cesta za koňmi do Rumunska již docela zřetelné kontury. Sice ještě budu pokračovat v jednáních, ale první nástřel je tu.

PS. Milí přátelé, byli jste všichni úžasně rychlí v přihláškách a již ke 30. 1. máme autobus zaplněný. Případní opoždění zájemci se sice mohou hlásit, ale již budou vedeni jako náhradníci, což je ovšem také důležité, protože vždy před cestou pár přátel či jejich koní onemocní a pak musíme všichni rychle hledat náhradní účastníky. Děkuji za pochopení.

Odborná exkurze se uskuteční v termínu 5. – 10. května 2026. Trasa povede z Kladrub n. L. přes Pardubice, Brno, Bratislavu, Budapešť, rumunskou Satu Mare až do hřebčína do Radovce (Radauti). Bude to dlouhý přejezd kolem 1200 km. Celkem bychom za celou cestu měli urazit více než 3000 km, takže si Vás dovoluji upozornit na náročnost této cesty. Navíc v části Rumunska, kde budeme cestovat jsou běžné silnice, nikoliv dálnice, takže přejezdy budou trvat delší dobu (Karpaty).

Nejvýznamnějším chovatelským místem celého Rumunska je z dob Rakousko-Uherska hřebčín Radovec. Kolikrát jsme o něm slyšeli v souvislosti s kvalitním chovem tzv. starých rakousko-uherských kmenů (Furioso, Przedswit, Shagya, North Star, Gidran…). Pochází již z dob Marie Terezie (ze 70. let 18. století), ale často je zmiňován i rok 1792, kdy došlo k jeho reorganizaci. Tam budeme začínat.

Předběžný program:

5. 5. – odjezd z ČR (cca v 18 hod. Kladruby n. L., 18.30 Pardubice, 20.30 Brno)

6. 5. – příjezd do Radovce, prohlídka hřebčína, ubytování, večeře

7. 5. – přejezd do hřebčína Lučina (chov huculů), nadmořská výška kolem 1500 m – dojezd do hřebčince v Becleanu, prohlídka hřebčince, ubytování, večeře

8. 5. – příjezd do hřebčince v Targu Mures, prohlídka hřebčince, cesta do hřebčína Sambata de Jos (chov lipických koní), prohlídka hřebčína, ubytování, večeře

9. 5. – příjezd k hradu Hunedoara (tajemný hrad v Karpatech), prohlídka, dále cesta do hřebčince v Aradu, prohlídka a závěr dne v maďarském hřebčíně Mezöhegyes

10. 5. – ráno prohlídka hřebčína a cesta zpátky do ČR

V Rumunsku žije v současné době necelých 20 mil. obyvatel a přibližně asi 300 tisíc koní. Státní chov je veden pod státními lesy Romsilva a sdružuje tam všechny hřebčíny a hřebčince, kterých je něco přes 20. Rozlohou je Rumunsko příliš velké, abychom mohli vidět všechna chovatelsky zajímavá místa, ale pro nás z chovatelského i historického hlediska je nejdůležitější hřebčín Radovec, dále hřebčín Lučina a hřebčín Sambata de Jos. Zajímavé jsou hřebčince v Becleanu, Targu Mures a Aradu.     

Cena zájezdu činí přibližně 7.500 Kč a 250 Euro (ještě nemám potvrzeno veškeré ubytování). Platba bude probíhat až v autobuse.

V ceně je zahrnuta doprava dálkovým autobusem, ubytování, snídaně, večeře, obědové balíčky a další drobné občerstvení, vstupy do všech areálů hřebčínů a hřebčinců, včetně hradu, průvodcovské služby, pojištění na cestu.

S sebou bude dobré si vzít pohodlné teplejší oblečení a boty (pojedeme přes Karpaty), deku či polštářek na dlouhou cestu. Bezpodmínečný je platný občanský průkaz nebo pas (od roku 2024 je Rumunsko v Schengenu, tak pas není povinný a stačí občanka). Jako kapesné je lepší si vyměnit koruny za rumunské lei (kurz je přibližně za 1 lei asi 4,70 až 5 korun), někde se dá platit kartou, někde eury….

Závazné přihlášky, prosím, zasílejte do 16. 3. 2026 mailem na adresu: lenka@gotthardova.cz a uveďte jméno a příjmení, adresu (obec či ulice, čp., PSČ, obec či město), rodné číslo, telefon a mail. Většinou Vaše kontakty již dlouhodobě mám, ale je pro mne vždy lepší, když mi mail zašlete (přihlášky po telefonu občas zapomenu 😊). Pokud byste náhle onemocněli nebo jste zkrátka nemohli jet, prosím o sehnání náhradníka.

Bude to nesmírně zajímavá, náročná, místy i napínavá cesta. Tak snad to všechno zvládneme (hlavně naši páni řidiči z DPM Pardubice).

Jakmile získám všechny podklady k cestě (ještě stále komunikuji s vedoucími chovatelských a ubytovacích středisek), dám na web další informace. Změny vyhrazeny.

Těším se na Vás.  LG

Milí přátelé, rok se s rokem schází čím dál rychleji. Ráda bych Vám popřála hezké vánoční svátky a do nového roku hodně zdraví, pozitivní energie a radosti ve společnosti milých lidí a věrných koní.

Na Vánoce a k přáním vážícím se k novému roku sem většinou dávám fotografie související se svatým Gotthardem. Tak činím i dnes a máme zde fotografii tohoto světce ze Sadské. Když jedete směrem na Hradišťko, stojí tato socha na malé křižovatce kousek za náměstím. V nedávné době ji zrestaurovali, tak je ještě lepší, než ta, kterou jsem tam asi před 10 lety vyfotila.

Na příští rok jsem avizovala cestu za koňmi do Rumunska. Již jsem v tomto směru vykonala řadu kroků, ovšem komunikace trošku vázla, až jsem si myslela, že to necháme na rok 2027. Nicméně zrovna dneska, na Štědrý den, mi přišel mail z Rumunska, že naši cestu dáme společnými silami dohromady. Tak je to takový dárek pod stromeček pro vás všechny, kteří se mnou za koňmi po Evropě cestujete. Myslím, že v průběhu ledna či začátkem února budou potřebné informace k dispozici. Cesta to ale bude hodně dlouhá, ujedeme určitě více než 3000 km, takže budeme muset vyjíždět již v úterý večer a navracet se budeme někdy v neděli večer ( 5. – 10. 5. 2026). Naší první zastávkou bude slavný rakousko-uherský hřebčín Radovec (Radauti), tak se podívejte na google mapách, kam až se budeme muset vydat, pak pojedeme jihozápadním směrem, až cestu zakončíme v maďarském Mezöhegyesi, kde se k nám posledně chovali tak báječně, že je opět navštívíme o:))).

Na podzim po Velké pardubické vyrazíme opět někam na dostihy a uvidíme, zda to bude Báden Báden nebo pozdější Budapešt. To si ještě včas sdělíme.

Momentálně je jedinou jistotou napsaná a vydaná kniha Kladrubský hřebčín (viz níže), tak si ji můžete pořídit nebo půjčit ve velkých městských knihovnách, kde by měla být k dispozici. Nechť se vše daří a všichni jste zdraví. To vám všem přeje LG

Tak jako Praha patří mezi nejkrásnější města světa, tak kladrubský hřebčín patří mezi největší skvosty světových hřebčínů. Je prastarý, veliký a stále živý.

Jeho starokladrubští koně se starošpanělským a staroitalským původem byli a jsou jedinými ceremoniálním koňmi na světě. Původně sloužili českým králům a římsko-německým císařům, dnes slouží na královských dvorech v Dánsku a ve Švédsku. Jsou však i koňmi pro nejvyšší soutěže spřežení – pravidelně se úspěšně účastní mistrovství Evropy a světa. Jsou koňmi pro akademické neboli barokní ježdění a pro mnoho dalších aktivit.

Kniha vypráví o kořenech původu koní a hřebčínů a také o místním názvu Kladruby. Provede nás nejenom dnem, ale i celým rokem v kladrubském hřebčíně a sdělí, jak se ona nádherná krajina luk a pastvin, alejí a remízků, řeky a zavlažovacích struh dostala pod ochranná křídla UNESCO.

Knihu Lenky Gotthardové ozdobila svými krásnými fotografiemi paní Michaela Purnochová. Redakčně se na její přípravě podíleli pánové Jan Dvořák a Vojtěch Vanda, jazykovou korekturu prováděl Petr Rybáček, o technickou redakční stránku se staral Radek Střecha a grafické práce realizoval Petr Přenosil. Publikaci vydalo nakladatelství CPress ve společnosti Albatros Media a.s.

Cena publikace činí 690,- Kč a lze ji zakoupit ve většině českých a slovenských knihkupectví. Někde lze tuto knihu koupit i levněji (viz informace na internetu). Také je možné se zastavit u mne v Kladrubech nad Labem čp. 91, kde je k zakoupení za 490,- Kč. Předem je ovšem potřeba zavolat na telefon 603269705, abych byla doma o:))).

Pěkné čtení a těšení se z krásných fotografií Vám přeje LG

Vážená zarmoucená rodino, vážení smuteční hosté,

odešla legenda dostihového sportu. Tak jako tenis má svého Ivana Lendla, jezdecký sport Jiřího Pecháčka nebo hokej Jaromíra Jágra, tak překážkové dostihy měli svého Pavla Liebicha. Do kolébky mu sudičky nadělily cit a lásku ke koním, smysl pro poctivost, pracovitost, závodního ducha a zdravou cílevědomost.

S takovou výbavou se Pavel Liebich narodil v nemocnici v Ústí nad Orlicí v sobotu 13. dubna 1946 manželům Anně a Františku Liebichovým. Doma v Kyšperku, dnešním Letohradě, již na něho čekali tři bratři – Jiří, Zdeněk a Ivo. Tatínek František, obchodník a sportovec, podporoval své syny ve vzdělávání, hudbě a ve sportovním vyžití v Sokole. Pavla zaujal nejvíce sport a od malička i koně. A tak již jako malý chodil k panu uhlíři a pomáhal mu s koňmi a později sám řídil jeho spřežení.

Časem se dozvěděl o jezdecké škole v Kladrubech a vysnil si její absolvování. Na poprvé se to nepovedlo, protože tehdy byla podmínkou přijetí již uzavřená smlouva se zemědělským podnikem. Vše se ale povedlo o rok později. V roce 1961 nastoupil na 2 roky na zemědělské učiliště do Kladrub nad Labem, obor jezdec a chovatel koní, které dnes nese název Střední škola chovu koní a jezdectví.

Po jeho absolvování nastoupil do Státního plemenářského podniku v Kladrubech nad Labem a více než 20 let tu zůstal. Nejdříve pracoval u výcviku a velmi záhy se dostal do dostihové stáje v Kolesách. Na začátku jezdil také parkury a úspěšně závodil i ve všestrannosti. V Kolesách se věnoval výcviku a přípravě dostihových koní, protože Kladruby v souvislosti s převzetím plavého chlumeckého stáda se začaly opět věnovat i dostihům. Řady úspěchů dosáhl Pavel Liebich právě také s koňmi chlumeckého původu a nejúspěšnější byl s Punčem (2. místo ve VP v roce 1976) a dále s Norkou, Neklanem, Nezamyslem a dalšími.

V polovině 70. let se seznámil se svou životní láskou Janou Tschopovou, dcerou podorlického malíře Jaroslava Tschopa. Svatbu měli v roce 1977 a o rok později se jim narodil první syn Pavel a za další rok syn Jan. Rodina žila v Kolesách, hoši vyrůstali u koní. Zažili spolu mnoho šťastných let a dobu největší slávy, když byl  Sagar hvězdou Velké pardubické.

Pavlovým životním koněm byl tedy Sagar (po Gambrinus ze Saragosa), který se narodil v roce 1975 v hřebčíně Voschod, asi 400 km od Soči. Jejich největšími společnými úspěchy byla 3 po sobě jdoucí vítězství ve VP v letech 1981–1983. Do konce života želel Pavel, že se nemohli pro zranění Sagara před VP zúčastnit i počtvrté. V Kladrubech se tehdy Pavlovi a Sagarovi stavěli slavobrány, skládáli básničky a všichni se veselili.  Sagar byl a je natolik populární, že majitelé řady koní různých plemen, pojmenovávali své čtyřnohé miláčky tímto jménem.

Působení v kladrubském hřebčíně skončilo s rokem 1984. Následujícího roku nastoupil Pavel Liebich do Státního statku v Chlumci nad Cidlinou. Nejdříve to vyhlíželo na pokračování dostihové kariéry, nakonec však na ošetřování a ježdění koní na Ostrově. Život plyne ve vlnách, které nás buď vynáší nahoru nebo stahují dolů. Tak se stalo, že se na konci 80. let rozpadlo manželství a děti dostala do péče paní Jana. Vždy však na něho pamatovala a když v nové domácnosti vařila nebo pekla něco dobrého, nejčastěji po synu Janovi mu posílala něco na přilepšenou, a to celá dlouhá léta.

Pavel se naplno věnoval práci u koní. Tou dobou již přecházel hřebčín a koně pomalu do vlastnictví manželů Libuše a Petra Půlpánových a Pavel Liebich zde mnoho let pečoval především o plemenné hřebce Červánka, Burbona a některé další a o mladé koně ve výcviku. Byl nesmírně pracovitý, zodpovědný a jím ošetřovaní koně mu byli velmi oddaní a milovali ho.        

Pavel Liebich zcela do puntíku splnil to, co v Kladrubech vystudoval – jezdec a chovatel koní. Celoživotně byl excelentním jezdcem, v dostizích dosáhl na samé vrcholy Velké pardubické, ve stájích plnil funkci chovatele a ošetřovatele a koně miloval tolik, že by se s nimi rozdělil o svoji poslední kůrku chleba. Sagar vstoupil do Síně slávy, byl vyhlášen koněm roku, Pavel byl nejenom jezdcem, ale měl také trenérskou licenci. Pracoval ve dvou hřebčínech, kde se rodilo české stříbro a zlato – v Kladrubech nad Labem a v Chlumci nad Cidlinou,

Jen mu v životě vždycky trošku něco chybělo – mohl být žokejem, ale jeho 49 vítězství v překážkových dostizích na oněch požadovaných 50 nestačilo. Jeho věrný Sagar se mohl dožít vysokého věku, ale alespoň do 20 let, mu také chyběl jeden rok. Pavel se mohl v příštím roce dožít osmdesátky, ale zase mu bude chybět půl roku…

Co mu však nikdy chybět nebude, to je obdiv a uznání široké i odborné dostihové veřejnosti. Svými výkony v 70. a 80. letech minulého století si vydobyl pevné místo v historii Velké pardubické. Jeho tři slavná vítězství se Sagarem budou navždy zapsána na desce cti na pardubickém závodišti, jeho příběh je navždy zachycen panem Pavlem Fialou v knize Černobílá Velká pardubická, a hlavně Pavel Liebich je navždy zapsán v mysli a srdci rodiny, Reginy i nás všech jeho přátel.

Opustil nás minulý týden za slunného dne 1. 11. Jak symbolické, v tom datumu jsou 3 jedničky – 3 jeho vítězství ve Velké. V ten samý den před řadou let opustili svět mnohé významné osobnosti, například před 137 lety polský cestovatel a generál Nikolaj Michajlovič Przewalskij, objevitel koně po něm pojmenovaném. První listopad je předzvěstí následujícího svátku Všech svatých. Tak budeme na pana Pavla Liebicha v tomto čase určitě vzpomínat, neboť to bude takové přirozené. Již staří Keltové vzpomínali v tomto čase na své předky a přátele.

Milý Pavle, myslíme na Tebe a na Tvé cestě ke koním na nebeských pastvinách Ti přejeme brzké setkání se Sagarem, Punčem, Norkou, ale i Burbonem a Červánkem. Až uvidíme po ránu nebo navečer červánky, budeme vědět, že se právě spolu projíždíte po nekonečné nebeské pláni.  I my se k vám jednou přidáme…              

LG