Rodinné kořeny

Rod Kinských je starobylým českým šlechtickým rodem, o němž pocházejí první písemné  prameny již z počátku 13. století. Původně pocházel z obce Wchynice, dnes psáno s jednoduchým W, která leží v těsné blízkosti dálnice D8 na dohled od Lovosic. V průběhu doby se jméno upravilo z Wchynský na Kinský a tak je tomu dodnes.

Velmi zajímavé informace o historii šlechtického rodu Kinských je možné získat v knize Karla Richtera Sága rodu Kinských, Aleše Valenty Dějiny rodu Kinských, Ivana Brože Velké postavy rodu Kinských, Moniky Czernínové Žila jsem příliš krátce (o Noře Kinské), Johna Pinfolda a Kamily Pecherové Velká pardubická a Velká národní Liverpoolská nebo zkrátka z internetu. Ze všech těchto zdrojů a také z dřívějších osobních kontaktů s panem Dr. Radslavem Kinským jsem čerpala informace pro tento článek.

Nejbližší příbuzní

Otcem Oktaviána byl Leopold Josef hrabě Kinský, který si vzal za manželku Marii Theresii Puteani. Oktaviánovou sestřenicí byla například o třicet let mladší Berta Kinská-Suttnerová, první nositelka Nobelovy ceny za mír.

Josef a Marie spolu měli sedm dětí, z toho tři syny a čtyři dcery. Oktavián měl ještě staršího bratra Filipa, který se ovšem zabil nešťastnou náhodou při vjezdu na koni do stáje, bylo mu 18 let. Mladším bratrem Oktaviána byl Jan Baptista hrabě Kinský, který si vzal za manželku krásnou šlechtičnu Iphigenii Theresu Dadanyi (Dadiani), s níž měl devět dětí a mezi nimi Oktaviánova dědice Zdenka hraběte Kinského (1844 – 1932).

Sestrou hraběte Oktaviána byla mj. Barbara Kinská (1826), která se provdala za Heinricha hraběte Brandise a v roce 1895 se stala babičkou Marie Immakulaty (Laty) Brandisové, jediné vítězky Velké pardubické.

Nová doba

Oktavián se narodil na sklonku těžké doby, kdy většina Evropy trpěla napoleonskými válkami. Právě v říjnu roku 1813 proběhla slavná bitva národů u Lipska, kde byl ovšem Napoleon zásadně poražen. Následně sice ještě Napoleon v roce 1815 obnovil na 100 dní císařství, ale v červnové bitvě u Waterloo nedaleko Bruselu podlehl spojeneckým armádám, v nichž hlaví roli hrál slavný vojevůdce Arthur Wellesley, 1. vévoda z Wellingtonu. Ten jel na svém neméně slavném koni jménem Copenhagen. Jednalo se o menšího koně, již anglického plnokrevníka, s dostatkem arabské krve.

Možná i tato záležitost, kdy nejenom Wellington, ale i řada dalších anglických vojáků, úspěšně použila ve slavné bitvě rychlé a obratné anglické plnokrevníky, rozhodla o vítězství nejenom této bitvy ale i nového plemene. První svazek plemenné knihy A 1/1 vyšel v roce 1791.

Obliba chovu anglického plnokrevníka v průběhu 19. století natolik stoupla, že zatlačila do pozadí všechna ostatní plemena koní, včetně koní arabských, španělských či italských.

Na území naší monarchie byl pro povznesení chovu A 1/1 uspořádán dostih v císařském hřebčíně v Kopčanech 23. 8. 1816 Janem Josefem knížetem Trauttmansdorffem-Weinsbergem (1780-1834), vrchním štolbou (1812-1834) císaře Františka I. Právě za jeho přítomnosti tenkrát vyhrál anglický plnokrevník Grimalkin nad arabským hřebcem Kohejlem. Tím dal i císař zelenou chovu A 1/1. Ač 19. století přineslo i nesmyslné křížení v podstatě všech plemen anglickým plnokrevníkem, včetně španělských koní, pokrok v chovu nastal a obliba parforsních honů a dostihů dosáhla historického vrcholu.

Chov koní v Chlumci

Rod Kinských byl rovněž zaměřen na chov koní, neboť bývalo povinností šlechty, aby si sama chovala koně pro potřeby reprezentace i armády. Existuje řada zmínek, že se v jejich chovu často vyskytovali koně žluté barvy. V literatuře je uváděno, že například v době Vídeňského kongresu (1814 – 1815) zaujala zlatým spřežením babička Oktaviána Kinského Maria Christine kněžna Kinská (rozená Liechtensteinová), manželka Františka Ferdinanda hraběte Kinského, který byl vnukem svého jmenovce, zakladatele zámku Karlova Koruna.

Dojista Oktaviána Kinského formovalo prostředí, ve kterém vyrůstal a hlavně záliba jeho rodiny v koních. Jezdit na koni se naučil možná dříve, než zvládl samostatnou chůzi. Odmala byl jistě aktivním, dnes bychom řekli hyperaktivním dítětem. Kontakty jeho rodiny byly velmi široké a určitě cestoval nejenom po zemích naší monarchie, ale také po Německu či Anglii. To mělo zásadní vliv i na jeho vztah k anglickým plnokrevníkům.

Rodinné dědictví

Jeho otec Leopold Josef bohužel zemřel příliš brzy, když se číslice posledního dvojčíslí Oktaviánova narození prohodily a to v roce 1831. Do dospělosti (tehdy do 21 let) měl vést zděděné panství jeho příbuzný, avšak velmi brzy se Oktavián nechal prohlásit plnoletým a o vlastní majetek se staral sám a nutno podotknout, že velmi dobře.

V lednu roku 1835 se jeho manželkou stala šlechtična Agens von  Schaffgotsch, která byla o tři roky starší než Oktavián. Jejich manželství bylo bezdětné, mnohdy Oktavián svou ženu různě překvapoval, o čemž se na chlumeckém zámku vyprávějí mnohé příhody, nicméně Anežka se dožila 70 let.

Parforsní hony a dostihy

Právě v polovině 30. let 19. století dovezl Oktavián hrabě Kinský z Anglie smečku honicích psů, foxhoundů, a rovněž několik koní stále oblíbenějšího plemene A 1/1. V roce 1836 uspořádal i první parforsní hon na našem území podle anglických pravidel. To znamenalo, že lovená zvěř nebyla zastřelená, ale odchycená a vrácena do obory – jednalo se více o sportovní než loveckou záležitost.

Napojení rakousko-uherské a tedy samozřejmě i naší české šlechty na Anglii bylo velmi silné a mnoho šlechticů se tam zúčastňovalo honů. V roce 1837 přišel do pardubické vojenské posádky František kníže Liechtenstein a začal organizovat parforsní hony. Brzy se přidali i další šlechtici a důstojníci armády a tak byla v roce 1841 založena Pardubická honební společnost.

Oktavián Kinský uspořádal v roce 1846 také významný překážkový dostih v Čechách na loukách u Lučic vedle Chlumce nad Cidlinou. V mnoha článcích je psáno, že byl prvním, ale podle čtvrtého ročníku zpráv z „Böhmische Pferderennen 1842“ byla prvním oficiálním překážkovým dostihem steeplechase konaná 14. 10. 1842 v Pardubicích.

Přece však patří O. Kinskému ještě jedno prvenství. V Čechách se začaly oficiálně organizovat dostihy od roku 1839, cena pro vítěze činila 100 zlatých. Prvním zaznamenaným dostihem, „mačem“ dvou koní, byl souboj Kinského Gameboye s Hyppolytem hraběte Renarda. Dostih se konal 9. 10. 1839 ve Wroclavi a je uveden v ročence z roku 1839 před prvním rovinovým dostihem 12. 10. v Praze. Sázku o 400 zlatých vyhrál Gameboy O. Kinského.

Chov koní

V současné době je již velmi známé vyprávění o vzniku chovu koní na Ostrově. Již rok po smrti svého otce nechal Oktavián zbudovat hřebčín na Ostrově asi 3 km od Chlumce. Podle původních map je možné zjistit, že se v okolí Chlumce vyskytovalo množství rybníků a také že se při povodních vylévala ze svých břehů řeka Cidlina.

Oktavián nechal vysušit původní Chlumecký rybník a tam byla zřízena dostihová dráha – v novodobé historii se tam v 90. létech 20. století konaly například jezdecké závody a Slavnosti koní Kinských, které mnozí příznivci koní osobně shlédli.

Název Ostrov (původně Wostrow) vznikl z toho, že při rozvodnění bylo v nížinaté krajině uchráněno před vodou právě toto místo, které bylo mírně vyvýšené. Tam tedy Oktavián soustředil svůj chov.

Plemenná kniha byla založena v roce 1836 a k soustředění na chov koní v barvě žluťáků Oktaviána  přivedla zásadní roztržka s vedením rakouského Jockey clubu.

Themby II

Známý příběh isabely jménem Themby II, kterou nechtěli členové Jockey clubu ve Vídni zapsat do plemenné knihy anglického plnokrevníka pro její netradiční zbarvení, vedl k rozhodnutí O. Kinského ke vzniku vlastního specializovaného chovu.

Otcem Themby II. byl plemeník Prinz Djahura, matkou Themby I. Themby II.se stala matkou hřebce žluté barvy Caesara, který se stal zakladatelem chovu chlumeckých isabel a plaváků

Další informace k chovu koní Kinských je možné nalézt na webových stránkách www.schkk.cz nebo na www.equus-kinsky.cz.

Velká národní a Velká pardubická

Oktavián Kinský mnohokrát navštívil závodiště v Aintree, kam se v roce 1839 přestěhovala „Velká liverpoolská“ (původně vznikla v roce 1836 u obce Maghull). Kromě koní a honicích psů si z Anglie dovážel i jezdce a trenéry, jako např. Johna a Jamese Jacksonovi ad.

Velkou národní a celým děním okolo byl tak nadšen, že v Chlumci nad Cidlinou nechal v roce 1878 postavit hotel s názvem Liverpool. V podstatě do dnešních dnů ho můžeme vidět, ovšem je přestavěný na sýpku a stojí nedaleko železničního přejezdu směrem na Nový Bydžov.

Je logické, že stál také u zrodu naší Velké pardubické v roce 1874 a to společně s Emilem princem Fürstenbergem, Maxem hrabětem Ugartem a dalšími šlechtici z Pardubické honební společnosti.

Zajímavé ještě je, že v témže roce, jako vznikla VP, se narodila fenomenální uherská klisna Kincsem (po Cambuscan). Její otec byl dědem z matčiny strany dvojnásobného vítěze VP Magyaráda (1897, 1900), kterého vlastnil Oktaviánův synovec a dědic Zdenko Kinský.

Koně pocházející z chovu rodu Kinských vyhráli VP celkem 6x – ještě Sláva (1899), Pohanka (1931), Norma (1937) a Nestor (1966) a mnohokrát se umístili. Nejslavnější vítězkou byla isabela Norma s Oktaviánovou praneteří Latou Brandisovou v roce 1937.

Ve státní službě

Oktavián Kinský zastával dědičný úřad vrchního zemského hofmistra, byl císařským komořím a tajným radou. V roce 1836 byl účasten korunovace císaře Ferdinanda V. českým králem.

Velmi dobře se vyrovnal i s revolučním rokem 1848 i se zrušením roboty a byl na straně povstání v Praze, které také podpořil. Určitý čas zastával i funkci purkmistra města Chlumec n. C. Po zrušení roboty citlivě komunikoval se svými poddanými a nabídl jim práci za odměnu. V Chlumci založil pivovar, malou továrničku, které se dodnes říká šroubovna a již zmíněný hotel. Dále měl ve správě řadu dvorů, včetně nově založeného dvora Oktaviánov,  kde bylo provozováno zemědělství a k tomu patřily i stovky hektarů lesa. O vše bylo nutné se řádně starat. A Oktavián se staral velmi dobře.

Závěr života

Sice jsme si nesdělili žádné historky, kterých se v okolí Chlumce nad Cidlinou dochovalo do dnešních dnů vrchovatě, ale ty se můžete dozvědět při návštěvě chlumeckých pamětihodností (zámku,  Lorety, obory Kněžičky atd.).

Na počátku roku 1888 zemřela Oktaviánovi jeho choť Agens. V druhé polovině roku se oženil s Marií Stubenvollovou (1860 – 1906), která byla výbornou jezdkyní.

Sám Oktavián již rok před svou smrtí předal panství jednapadesátiletému synovci Zdenku Kinskému, který byl velkým znalcem koní a vynikajícím jezdcem (na VP v roce 1901 v pokročilém věku obsadil 4. místo na Magyarádovi), takže mohl být po této stránce Oktavián spokojený, že tradice chovu koní i ježdění bude zachována.

Oktavián Kinský zemřel ve věku 83 let 28. května 1896 a je pohřben v rodinné hrobce v Mlékosrbech. Traduje se, že před smrtí si nechal ke svému loži přivést své oblíbené koně.

A tak můžeme celý letošní rok vzpomínat 200. výročí narození Oktaviána hraběte Kinského, který se nesmazatelně zapsal do historie chovu koní, parforsních honů a dostihového sportu.

LG