Ukrajina – Zakarpatí

Návštěva Zakarpatské Ukrajiny 2017

Pardubický kraj navázal před několika lety spolupráci se Zakarpatskou Ukrajinou. Tato spolupráce se rozvinula díky aktivitě hejtmana Pardubického kraje JUDr. Martina Netolického, Ph.D. Jeho pravou rukou v této oblasti je koordinátorka zahraničních vztahů Mgr. Ingrid Kleinová a dlouhodobě také pan starosta Krajského sdružení hasičů Josef Bidmon. Zástupci kraje i Zakarpatí se již setkali na několika vzájemných návštěvách a poprvé v letošním lednu byla do této spolupráce zahrnuta i obec Kladruby nad Labem.  Řada jejích občanů se aktivně zapojila do spolupráce formou poskytnutí praktických dárků a či použitých věcí pro mateřskou školu a psychiatrický ústav.

Mapa slovensko-ukrajinské hranice s vyznačením Tuřích Remet

Kořeny spolupráce

Zakarpatská Ukrajina byla v letech 1919 – 1939 součástí Československé republiky jako Podkarpatská Rus. Naši inženýři, technici a stavitelé tam stihli během 20 let vybudovat mnoho důležitého pro infrastrukturu této země, která byla dlouhá staletí součástí Uherska, resp. Rakousko-Uherska jako Horní Uhry.  Ve vzájemné spolupráci zde byly vybudovány školy, správní úřady, železnice a nádraží a kulturně –společenské stavby nebo výrobní podniky či obchody, včetně prodejen firmy Baťa. Mnoho obyvatel Zakarpatí dodnes s láskou vzpomíná na velmi dobré, respektive jedny z nejlepších časů, kdy byla jejich země součástí Československa. Všechny ostatní země je vždy nějakým způsobem okupovaly nebo z nich alespoň těžili, málokdo se tam zapsal tak dobře jako Československo.

Hřebčín Tuří Remety

Asi 20 km od hlavního města Zakarpatí Užhorodu (město na řece Už), leží okresní město Perečin a asi 10 km východně městečko Tuří Remety. Rozkládá se na okraji široké doliny, jíž protéká řeka Turja, podle níž dostaly Remety své jméno. Okolo se rozkládají vysoké kopce Karpat, které dosahují výšky kolem 1000 m a přecházejí na slovenské Poloniny.

Počátkem 19. století se v Tuřích Remetách těžila železná ruda, a když se v roce 1871 s jejím zpracováním skončilo, byla část areálu i budov využita k založení hřebčína. Monarchie potřebovala koně a okolí Remet skýtalo velmi vhodné pastevní podmínky. V hřebčíně se chovali především huculové, lipicáni a další teplokrevná rakousko-uherská plemena. Součástí areálu byl i hipodrom, kde se konaly dostihy, chovatelské a jezdecké přehlídky a další akce.  Závodiště leželo na okraji obce, za ním se rozkládalo široké údolí zarámované krásným karpatským pohořím.

Dobové obrázky ze 30. let 20. století ze hřebčína v Tuřích Remetách

Hřebčín choval 200 – 300 koní a pro všechny kategorie koní měl příslušné stáje, včetně porodnice, vedle níž stával dům veterináře. Nedaleko nich byl dům ředitele hřebčína v pěkném secesním slohu. Ředitelem remetského hřebčína byl i Dr. Pochylý, jehož vnučka ještě našla řadu fotografií ze života svého dědečka a poskytla je současnému panu starostovi Remet panu Mychajlu Bihanovi.

Hřebčín zde fungoval do roku 1950. Pak byli koně v rámci kolektivizace zemědělství a politického postoje SSSR ke koním zlikvidováni a na místě hřebčína byla založena mechanizační škola pro kažašské dělníky, kteří sem byli přesídleni. Od roku 1956 je v areálu hřebčína psychiatrický ústav.

Čtyřspřeží lipických koní v Tuřích Remetách

Bývalou zašlou slávu hřebčína, resp. hřebčince, neboť místo sloužilo jak chovu koní, tak k držení kvalitních státních hřebců, připomínají hlavně některé budovy stájí, které byly v mnoha případech přestavěny na ubytovny, jídelnu či pomocné správní prostory. Je zde ještě torzo vily, v níž bydlel veterinář a budova, v níž žil ředitel hřebčína. Ta prozrazuje ušlechtilou secesní architekturu. Louka za obcí dává tušit, jak krásné místo bylo zvoleno pro hipodrom.

Cesta

Za obec Kladruby nad Labem se cesty na Zakarpatí zúčastnily ředitelka MŠ Hříbátka paní Marcela Ženatá a starostka obce Lenka Gotthardová. Výjezd se uskutečnil v termínu 7. – 10. ledna 2017. Na cestu jsme se vydaly autem plným věcí, které mohly ještě dobře posloužit svým novým uživatelům. V sobotu jsme vyjely po sedmé ráno a cestou přes Olomouc, Žilinu, Prešov a Michalovce, jsme dorazily okolo šesté večer na hraniční přechod Vyšné Nemecké. Při přechodu jsme si prakticky připomněly, jaké obavy či nepříjemnosti jsme zažívaly při přechodu hranic v dobách socialismu či v době do roku 2004, než jsme se stali součástí Evropské unie a Schengenského prostoru.

Přes Užhorod jsme pak dojely až do Perečina, kde jsme byly ubytovány v penzionu Berizka. Ač nám navigace krátce po přejezdu ukrajinské hranice vypověděla službu, bylo město dobře značeno a v něm i penzion. Jely jsme za velkých mrazů okolo mínus dvaceti, ale kolegové ze Svitav, kteří jeli přes noc, zažili pod Tatrami mínus 32 stupňů a auto na naftu jim téměř zamrzlo.  Hned první večer jsme stihly ještě společné setkání v restauraci Podkova. Tam nás přivítal starosta města Perečin Ivan Pogoriljak. Ten organizoval celou akci v Perečině a přilehlém okolí, včetně nedělního programu na náměstí (vystoupení uměleckých souborů + zastupitelů Pardubického kraje). Na večerním setkání jsme se potkaly s představiteli dalších spřátelených měst z Polska, Slovenska a Maďarska.

Sobota dopoledne

V sobotu po snídani jsme měly volno, které jsme využily k průzkumné návštěvě Tuřích Remet. Bez navigace i mapy se nám po deseti kilometrech podařilo najít toto městečko, které čítá asi 3 tisíce obyvatel.  Nejdříve jsme projeli celou obec, až jsme se ocitli v širokém údolí řeky Turji, která měří asi 60 km a vlévá se do Uže.

Pro obyvatele jsou zde k dispozici tři kostely a to římsko-katolický, řecko-katolický a pravoslavný. Všechny jsou vzorně udržované a hojně navštěvované, veškeré údržbové a stavební práce si provádějí sami věřící a obyvatelé obce. Dokonce jeden zakarpatský tesař vystavěl v širokém okolí okolo dvaceti kostelů, a ten remetský stavěl zcela zdarma. Při dokončování posledního kostela mu bylo již přes osmdesát let a bohužel zemřel při pádu z lešení u věže kostela.

V neděli dopoledne se ve všech kostelích konaly mše a některé kostely měly i venkovní reproduktory, aby se věřící, kteří se do kostela nedostali, mohli mše účastnit venku.  Obyvatelé Remet chodili do kostela pěkně svátečně a teple oblečeni.

Sobotní odpoledne potom patřilo setkání všech hostů z Pardubického kraje v Perečině při slavnostním programu na náměstí. Ač byla velká zima, všichni jsme se tam pěkně sešli: zástupci Pardubického kraje, Svitav, Jevíčka, Horní Čermné a Kladrub nad Labem.  Na hlavním pódiu vystupovaly místní pěvecké a taneční soubory, sóloví zpěváci, pardubičtí i perečinští zastupitelé ad.

Program byl doplněn i pohoštěním v místním kulturním domě (na vánočním stole má být dvanáct jídel a k němu patřily např. taštičky plněné zelím, masové kuličky, zelné listy plněné mletým masem (holoubci), různé druhy salátů (z červené řepy, mrkve, zelí a hub…), různé domácí rolády a sladkosti.

Pondělí

V pondělí ráno si nás vyzvedl pan starosta Tuřích Remet Mychajlo Bihan se svým kolegou panem Marcelem. Protože jsme vezly s paní Ženatou spoustu dárků z Kladrub, museli jsme vše přendat do jejich aut, takže jsme tam pak seděly pěkně zarovnané, že nám ze všeho vyčnívaly jen naše hlavy.

Autobusová zastávka v Tuřích Remetách

Nejprve jsme navštívily obecní úřad v Tuřích Remetách, stavbu vzniklou zřejmě v 70. létech minulého století, ale uvnitř pěkně rekonstruovanou a vybavenou (interiér místy velmi připomínal náš obecní úřad, včetně velmi podobné podlahy i stropů). Nejprve nám pan starosta předložil knihy, které se váží k Podkarpatské Rusi či jejich obci, například Podkarpatská Rus v minulosti a přítomnosti, Divukrásný kraj, Tuří Remety – hlavní město Tuří doliny, Tuří Remety – historicko-zeměpisná črta. Všechny publikace byly nesmírně zajímavé, některé byly dokonce česky. Až bude více času, bude užitečné si je řádně prohlédnout a pročíst.

Pak jsme šly do mateřské školky.  Zde již čekalo asi třicet děti, řada z nich se svými maminkami. Všechny byly svátečně oblečené, děvčátka v krojích s kytičkovými čelenkami ve vlasech. Přítomny byly také všechny paní učitelky či vychovatelky. S dětmi nacvičily vzorný program, týkající se vánočních zvyků, děti zpívaly, tancovaly a recitovaly. Pak jsme si prohlédly jejich zrenovovanou školku a předaly jim dárky – hračky či sladkosti, které jste nám někteří dovezli na OÚ do Kladrub.

Mateřská školka v Tuřích Remetách

Další návštěva vedla na základní školu, kde nás nejprve pozdravil „uvítací výbor“ tří žáků, velká část učitelského sboru a taneční soubor „Turjanská dolina“. Po prohlídce celé školy, která průběžně opravuje interiér učeben, nám představili i významné kulturní, umělecké, vzdělávací a sportovní aktivity, jež slavily úspěchy školy i v rámci celé Ukrajiny. Ve sborovně nám promítli i film o historii Tuřích Remet a školy a další žáci nám zarecitovali a zazpívali. Všichni žáčci školky i žáci ZŠ přednesli a přestavili vše velice upřímně a opravdově s láskou ke svému rodnému místu, kraji i zemi. Na obou místech nám nabídli pohoštění – každý přinesl z domova vánoční jídla a sladkosti.

Návštěva hřebčína

Dalším důležitým bodem programu byla návštěva původního hřebčína, kde je od druhé poloviny 50. let minulého století zřízen psychiatrický ústav. Přivítala nás energická mladá paní ředitelka Oksana a společně s panem starostou jsme prošli tři areály, které byly kdysi hřebčínské. Tak jsme mohli všichni vidět původní stáje, které byly přestavěny na ubytovací objekty, původní secesní dům pana ředitele, který byl již notně zpustlý, porodnici či dům pana veterináře, kde již nebylo ani ostění oken a dveří. Areál hřebčína se rozkládal ve dvou velkých dvorech, ve druhém byla správní budova, stáje, výcvikové středisko, alej a park s rozlehlým rybníkem.

Do Tuřích Remet můžeme posílat jídlo (těstoviny, rýži, mouku, luštěniny, instantní polévky a instantní jídla, konzervy, paštiky, olej, sladkosti pro děti), hygienické potřeby, ručníky a další.

Dobová fotografie ze hřebčína, jezdci v podobných uniformách jako měl třeba František Ventura

Někteří lidé pracující ve hřebčíně v Tuřích Remetách se hlavně v době první republiky dostávali do chovatelských ústavů v Československu. Přicházeli do Topolčianek, do Písku i do Kladrub nad Labem. U nás k nim patřily rodiny Slobodníkových, Gabrielových, Staňkových, Kubalových a dalších.

Hřebčín byl tedy v 50. letech přebudován. V současném psychiatrickém ústavu je 320 pacientů (mužů), kteří vyžadují stálou péči a dozor. Zde jsme s paní M. Ženatou předaly paní ředitelce dárky – povlečení, oblečení, talíře a hrnky. Měla z toho velkou radost a sdělila, že vždy bude ráda za podobné věci, protože je v ústavu určitě upotřebí. Upřesnila, že nádobí by mělo být hlavně z umělé hmoty, aby se klienti při jeho rozbití nezranili (neúmyslně i úmyslně) a oblečení, že by mělo být v podstatě jenom pánské. Takže můžeme střádat další vhodné věci.

Závěr dne patřil společnému setkání zastupitelů obce Tuří Remety, paní učitelkám či vychovatelkám ze školy a školky a dalším pěveckým a tanečním souborům. Jejich radost a nadšení představit to nejlepší, co v obci mají, bylo obrovské. K tomu donesli opět jejich domácí pokrmy a poživatiny, z nichž některé budeme moci ochutnat na besedě, která se uskuteční ve středu 15. února 2017 v 18 hodin na Císařském hostinci v Kladrubech nad Labem a následujícího dne ve čtvrtek 16. 2. 2017 rovněž v 18 hodin v Bílých Vchynicích v klubovně.

Návštěva základní školy, žáci nám tehdy krásně zazpívali a zatancovali, uprostřed pan starosta, paní učitelky nám ukázaly celou školu o:). Ještě jednou moc děkujeme.

Velkým přáním zúčastněných obyvatel Tuřích Remet je budoucí spolupráce, vzájemné poznávání našich krajů a zvyků, objevování společné historie z hlediska chovu koní i původního společného života v Československu.

PS. V roce 2017 zavítali čtyři zástupci obce k nám do Kladrub. Připravili jsme jim pěkný program nejenom v naší obci, včetně účasti na Jezdeckém dnu ve hřebčíně, ale i v Kutné Hoře či v Pardubicích.

Rok 2018

V roce 2018 jsme navštívili Ukrajinu podruhé. Tehdy to byla specializovaná exkurze zaměřená na koně. Začínala v Maďarsku – zámkem v Gödölö, kde mají ještě dnes pěknou jízdárnu a mnoho hezkých vzpomínek na císařovnu Sisi, dále jsme pokračovali do Hortobágy, kde chovají hlavně koně plemene Nonius a pokračovali jsme do Szilvásváradu. Tam se věnují chovu lipických koní a mají tam postavené obrovské závodiště, kde by se mohly konat velké jezdecké závody i v rámci OH. Ze severu Maďarska jsme pokračovali na Zakarpatí. Přechod hranic tam i zpátky se opět nesl v duchu socialistického období. Nakonec jsme bydleli v pensionu nedaleko Tuřích Remet a následně jsme navštívili naše spřátelené městečko, jejich školy, kostely a blízké okolí. Zavítali jsme také do dvou chovů koní a nejvíce nás oslovil chov huculských koní v Golubinoje. Věnovali se nám její správci pan Ing. Miroslav Golovach a jeho dcera Miroslava Golovach. Společně s Polskem a Slovenskem tam vybudovali na základě příhraniční spolupráce chovatelské a vzdělávací centrum zaměřené právě na chov huculských koní. Koně jsme tam tehdy viděli hlavně na pastvině. Okouzlili nás v mnoha směrech – koně svým exteriérem a charakterem, lidé svým zapálením a nadšením pro věc a příroda svou nádherou.

Výzva

==================================================================Nyní jsou i tito koně v ohrožení a jejich správci a ošetřovatelé budou moc vděční, když jim pošleme jadrné krmivo (oves, ječmen, granule, müsli…), minerálie, odčervovací pasty a také pár drobností na ošetřování jako je čištění, ohlávky, vodítka, kýble… Může se ještě navíc stát, že budou muset poskytnout útočiště i cizím koním.

Tyto věci pro koně, ale i základní potřeby pro lidi (trvanlivé potraviny, hygienické zboží, oblečení…) můžete dopravovat kontinuálně na obecní úřad do Kladrub nad Labem čp. 110 v době úředních hodin od 8 do 12 a od 13 do 17 hod v pondělí a ve středu. V případě potřeby mi můžete kdykoliv zavolat na telefon 603 269 705. Další kontaktní osobou je vedoucí hasičské výjezdové jednotky pan David Ondrášek tel. 607 222 019.

Na Zakarpatí jsme vypravili již tři dodávky a v pomoci budeme průběžně stále pokračovat.

Předem Vám velice děkujeme za Vaši vstřícnost, empatii a reálnou pomoc.

==================================================================

Lenka Gotthardová

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuality a jeho autorem je LG. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.