Bohumil Mužík patřil k pravověrných „Kladrubákům“, kteří celý život zasvětili koním. Bohužel nás poměrně náhle ve věku nedožitých 83 let opustil 9. června 2018. Rozloučení s drahým zesnulým proběhlo v pátek 15. června v kostele sv. Václava a sv. Leopolda v Kladrubech n.L.
Naplno žil svůj život, který se skládal hlavně z ježdění na koni, z trénování a později z účasti na mnoha závodech a dostizích. Ještě před pár týdny byl na dostizích ve Slušovicích a ve Velké Chuchli.
Pan Mužík se narodil v roce 1935. V témže roce se narodilo mnoho slavných lidí – v zahraničí například Elwis Presley, Alain Delon, Luciano Pavarotti nebo současný 14. dalajláma, v naší zemi se narodila například Jana Werichová, Ivanka Devátá, Josef Topol či Jiřina Šiklová a z našich nejbližších koňařů například Jiří Kocman, Ladislav Valášek či Zdeněk Kadečka.
Pan Bohumil Mužík, kterému se později v Kladrubech přezdívalo Bóďa, se narodil 24. 8. 1935 v Praze v tzv. Zemské porodnici. Tatínek, rovněž Bohumil, pocházel z Komárova u Hořovic na Berounsku a maminka Barbora ze sousední obce Vystrkov u Oseka. Tatínek byl elektrikář, maminka pocházela z hospodářství – měli asi 25 ha polí, také koně, prasata, husy a kachny. Veškeré prázdniny trávil malý Bohumil na Vystrkově u dědečka a u strýce, pomáhal při všech pracích, tam jezdil s koňmi, sekal trávu, pohraboval, obracel – zkrátka zdědil maminčiny geny. Měl ještě sestru Růženku.
Základní školu navštěvoval v Komárově, pak nastoupil na Střední zemědělskou školu do Březnice, tam absolvoval pouze jeden rok, neboť přišla nabídka z nově zakládané zem. školy v Hořicích v Podkrkonoší. Tehdy tam přešlo 6 studentů, byli prvními maturanty v roce 1955. Na škole již měli koně, na praxi jezdili po zem. podnicích, včetně Kladrub. Zde si pana Mužíka vytypoval pan Kurka s panem Žlumovem a díky panu řediteli Dr. Lerche nastoupil na umístěnku v roce 1955 do Státního plemenářského podniku do Kladrub n. L.
Vojnu absolvoval v Žilině v poddůstojnické škole u tankového oddílu. Když se vrátil do Kladrub, stal se vedoucím hospodářství v Selmicích, při tom se s panem Kurkou střídal ve výcviku učňů kladrubského učiliště. V roce 1962 se z jednoletého učiliště stalo dvouleté a pan ředitel Keprta sháněl nové zaměstnance. Nabídl tedy panu Mužíkovi novou práci, a tak se stal Bohumil Mužík na dlouhá léta – od roku 1962 do roku 1990 – mistrem odborného výcviku na kladrubském učilišti, dnešní Střední škole chovu koní a jezdectví. Na posledních pět let před důchodem odešel pracovat do ČSAD a jezdil autobusem, neboť celá dlouhá léta vozil učilišti koně na všechny akce. do důchodu odešel v roce 1995.
Střední odborné učiliště v Kladrubech nad Labem v průběhu doby využívalo jednak koně ze hřebčína, ale některé kupovalo samostatně – z Kladrub, z Netolic či z Lípy u Hradce Králové. Mistři odborného výcviku se zúčastňovali jezdeckých závodů ve vyšších soutěžích, někteří učňové pak jezdili tyto koně v nižších soutěžích a všichni se často velmi pěkně umísťovali, což přispívalo k velké propagaci učiliště.
Nejoblíbenějšími koňmi pana Mužíka byli Ural, Nilván, Nil a klisna po North Star IV. Prvním koněm, na kterém pan Mužík jezdil, byla Likaonka, později byla prodána do Anglie, kde skákala parkury na úrovni S, na Trojském ostrově spolu v minimaxi skočili 160 cm. Dále jezdil klisnu 713 po Furioso XVIII a také po North Star IV, která skákala ST. Později učiliště koupilo svoje první vlastní koně – Nila, kterého jezdil pan Mužík a Mandáta, kterého jezdil pan Hurdálek. Nejvýznamnějším koněm pro pana Mužíka byl nádherný plavák Ural (po Diadém, z Úpy), startovali spolu na mnoha soutěžích ve všestrannosti doma i v zahraničí a mnoho z nás si pamatuje jejich krásnou fotografii v kalendáři zaplněnou zapadajícím sluncem.
Pan Bohumil Mužík nasbíral přední umístění na významných závodech ve všestrannosti i ve skokových soutěžích – ve skákání obsadil v družstvech třetí místo na mistrovství republiky. Stále udržoval kontakty s učni, všichni si vážili dřívější vzájemné spolupráce. Mezi jeho nejvýznamnější učně patřili například Josef Váňa, Fr. Holčák, Ladislav Fedorovič a mnoho dalších.
Bohumil Mužík se oženil v roce 1959 a za manželku si vzal paní Hanu, rozenou Valáškovou. Její rodina byla dlouhá léta úzce spjata s hřebčínem, její tatínek zde byl hajným a maminka byla kuchařkou u několika ředitelů hřebčína. Její dědeček byl dokonce osobním kočím budoucího císaře Karla I. Císařský pár se stal kmotry jejího tatínka a jeho sestry, děti byly pokřtěny jmény Karel a Zita. Ta si později vzala pana Hellingera. Manželka pana Mužíka jezdila také na koni a všude ho doprovázela, absolvovala i potřebné zkoušky a stala se rozhodčí pro všechny jezdecké disciplíny. Zemřela přesně před 20 lety tedy v roce 1998 v pouhých 58 letech. Měli spolu dvě děti syna Bohumila a dceru Hanu. Syn se od malička věnoval ježdění, ale profesně mu otec doporučil jiné řemeslo než koňařské. Při jednom Hubertu se povedlo, že dědeček Bohumila Mužíka jun. Karel Valášek byl nejstarším účastníkem Hubertovy jízdy a malý Bohumil nejmladším jezdcem. Dcera Hana – jezdila na koni spíše rekreačně, ale absolvovala SZTŠ v Havlíčkově Brodu. Bohumil Mužík se již mohl radovat ze čtyř vnoučat – Lukáše, Jany, Dominika a Nikoly a také z roční pravnučky Nory.
Pan Mužík byl zootechnikem, trenérem, mistrem odborného výcviku, závodním jezdcem, rozhodčím, věrným divákem a hlavně přítelem koní. O svých starostech či zdravotních problémech téměř nehovořil, žil naplno a oddaně pro koně, jezdectví a dostihy. Kdo má jako opravdového koníčka koně, do konce života má o svůj program postaráno.
Lenka Gotthardová