Na základě nejrůznějších zpráv na výše uvedené téma, jsem se v prosinci rozhodla napsat dopis, oslovit jím kompetentní osoby a poslat ho do slatiňanských Ozvěn. Mnohá místa věnující se koním jsou opravdu ohrožená – v první řadě k tomu patří Hřebčín Napajedla, koně a stáje při ČZU v Praze – Suchdole na Brandejsově statku, koně fiakristů na Staroměstském náměstí v Praze, ale třeba i provoz nově opraveného Hřebčína Kopčany na Slovensku a dnes také Muzeum vraníků ve Švýcárně ve Slatiňanech.
Kladruby nad Labem 8. 12. 2024
Vážený pane starosto, vážení radní a zastupitelé, vážení občané,
v roce 2025 bude připomínáno 80. výročí příchodu starokladrubských vraníků do Slatiňan (přišli tzv. po kopytě z Průhonic u Prahy do znárodněných auersperských stájí v srpnu r. 1945).
Radní Města Slatiňany (dle zápisu v Ozvěnách) jim k tomuto významnému jubileu připravili velice zvláštní dárek, a to zrušení Muzea starokladrubského vraníka ve Švýcárně. Co k tomu říci?
Město Slatiňany se dlouhodobě profiluje jako místo, kde je koním věnována velká pozornost – kdysi slavné šlechtické stáje s vynikajícími koňmi pro parforsní hony a Velkou pardubickou, později Výzkumná stanice pro chov koní a od roku 1992 Národní hřebčín. Je tam také profesorem Františkem Bílkem založené Hipologické muzeum (čeká na opravu), socha koně v zámeckém parku (krásně zrestaurovaná) a množství lidí, kteří mají rádi koně. A navíc svatý Martin na oltáři v kostele na černém koni…
S koňmi žije lidstvo přibližně 6 tisíc let, mnohokrát je využilo k práci, často zneužilo ve válkách a konečně na přelomu 20. a 21. století se koně stali hlavně přáteli a kamarády lidí, kteří je využívají převážně pro volnočasové aktivity.
Socialismus připravil v naší zemi o život více než půl miliónu koní (po 2. sv. válce bylo v Československu 600 tisíc koní, roce 1985 již jen 45 tisíc koní), zlikvidoval odborníky v oblasti armádního výcviku a později i sportu, neumožnil našim vynikajícím jezdcům (až na výjimku v roce 1960) účast na olympijských hrách, až jsme se ocitli na výkonnostním chvostu Evropy i světa. Tomu by vítěz OH z roku 1928 František Ventura ani nechtěl věřit. Prof. PhDr. MUDr. František Bílek, DrSc., velký zastánce a zachránce starokladrubských vraníků, by také nechtěl věřit, že 80 let po záchraně těchto koní, jim rada Města Slatiňany, které již velice proslavili, nedopřeje ani malé muzeum, věnované jejich záchraně, historii i současnosti.
Myslím, že by se k likvidaci obsahu muzea zcela ojedinělého plemene, které je zmiňováno v souvislosti s Národním hřebčínem Kladruby n. L. i v UNESCO, měli vyjádřit odborníci, zastupitelé i obyvatelé města Slatiňany. Něco zničit je vždy jednodušší než něco vybudovat.
Město by mělo zorganizovat odborné přednášky na dané téma a řídit se názory odborníků příslušných institucí (Národní hřebčín, Národní zemědělské muzeum, Česká hipologická společnost, ASCHK ČR, ad). Forma muzea jako místa návštěv škol či rodin s dětmi je ideálním prostředím pro první seznamování s koňmi.
Pokud je muzeum v mínusu, je to nejčastější situace muzeí v celé Evropě. V mnoha západních zemích je řada muzeí dokonce zcela zdarma a města takové instituce dlouhodobě plně dotují. Vědí, že investice do kultury a vzdělávání jsou velmi důležité.
Změna náplně muzea je kontraproduktivní – ve Slatiňanech budou všichni návštěvníci očekávat spíše muzeum koní než přírody (navíc by bylo lepší doplnit stávající krásnou okolní přírodu o informační tabule, jmenovky a popisky stromů a flóry, než stěhovat přírodu do budovy). Pro občerstvení lze využít blízké Monaco či restaurace a kavárny v nejbližším okolí.
Muzeum starokladrubského koně ve Švýcárně by mělo zůstat zachováno, a naopak by se Město Slatiňany mělo snažit o jeho další pozitivní a aktivní rozvoj.
Lenka Gotthardová, Kladruby nad Labem