Historie tohoto hřebčína je ještě o něco starší než našeho kladrubského. Dlouhá léta bylo uváděno, že hřebčín v Marbachu byl založen v roce 1573 a byl tedy o šest let starší než Kladruby. V posledních letech se výzkumem prastarých listin zaobírali dva historici z nedalekého Gomadingenu a objevili zprávy o chovu koní „v hřebčíně“ již v roce 1514. Tím pádem se toto místo od příštího roku zařadí mezi hrstku hřebčínů, které vznikly již před pěti sty lety a dříve. Nejstarším písemně doloženým hřebčínem v Evropě je švýcarský Einsiedeln, kde mniši chovali koně již ve 12. století. Kladruby patří k desítce nejstarších a nejváženějších hřebčínů na světě! Jejich povýšení na dvorní hřebčín nastalo v roce 1579, ale s jistotou zde byli chováni koně již o mnoho desetiletí dříve.

Marbach leží v kopcovité krajině přibližně 700 m nad mořem v údolí, kterým protéká říčka Lauter. Správní obcí je Gomadingen, větším nákupním městem Münsingen a okresním městem Reutlingen. Marbach se nachází asi 60 km jihovýchodně od Stuttgartu a 500 km jihozápadně od Prahy. Je tu chováno přibližně 550 koní, z toho 250 hříbat a mladých koní v odchovu. Hřebčín obhospodařuje okolo 150 budov a 962 ha, z čehož velkou část tvoří vzorně udržované pastviny.

Hřebčín se skládá z několika středisek, jejichž historie je nesmírně zajímává, neboť v mnoha případech to byly kláštery či jejich hospodářské dvory, kde se chovali či odchovávali koně. V samotném Marbachu se koně chovali od počátku 16. století, na ostatních – hlavně klášterních dvorech o něco později. Na dvorní hřebčín byl Marbach povýšen v roce 1573. Již v roce 1687 byl vydán první předpis o plemenitbě ve Württembersku. V době napoleonských válek se Württembersko přidalo na stranu Napoleona a pomohlo mu s řadou bitev a tažení, včetně onoho ruského. V té době byli württemberští vévodové povýšeni do královského stavu a ten de facto existoval až do roku 1918, třebaže sjednocené Německé císařství vzniklo již v roce 1873. I dnes pokračuje královská linie Württemberků, a třebaže již nemá moc politickou a vladařskou, obhospodařuje tento rod velké pozemky a majetky.

Offenhausen

K nejstarším marbašským dvorům patří Offenhausen, kde byl již ve 12. století založen klášter pro dominikánské jeptišky ze zchudlých šlechtických rodin. Dle historických pramenů vznikl název místa i díky tomu, že zde tyto dívky byly proti své vůli navštěvovány různými urozenými pány a tudíž klášter musel otevřít vrata, respektive dům – od toho Offenhausen.

V průběhu doby se toto místo zaměřilo také na chov koní. Z původního kláštera zbyly pouze vysoké obvodové zdi a uprostřed gotický kostelík, ve kterém je hipologické muzeum. Ve dvoře je ovšem připouštěcí a inseminační stanice, která je velmi dobře vybavená. K dispozici je pestrá škála plemeníků a to württemberských, starowürttemberských, s původy holštýnskými, hannoverskými či dalšími, anglických a arabských plnokrevníků, schwarzwaldských chladnokrevníků či haflingů.
V Offenhausenu můžeme hledat i kořeny vzniku Hengstparad. Dříve se plemeníci prezentovali zde a to hlavně v únoru, když bylo plno sněhu. Byli předváděni pod sedlem či v zápřeži a pochodovali okolo kostelíka a chovatelé z širokého okolí se na ně jezdili dívat. To bylo ve 20. létech minulého století.

Hau

Blízkým dvorem, kde probíhá odchov, je Hau. Tam jsou hlavně hřebečci, kteří mají k dispozici krásně upravené a ošetřované pastviny, krytou pohybovou dráhu či menší výběhy. Všechna oplocení, mnoho desítek kilometrů dlouhá, jsou vesměs původní bytelné konstrukce – vysoké betonové sloupky se třemi řadami kovových trubek. Nejstarším ohradám je více než 80 let a stále drží. Pro jistotu používají ještě přídatné elektrické ohradníky.

St. Johann

Nejvzdálenějším místem (cca 15 km) je dvůr, v jehož blízkosti byl také kdysi klášter, který již od 17. století využíval toto místo pro chov koní. Na dvoře jsou ještě staré stavby z 18. století, které sloužily jako stáje pro hřebce a vyšší patra jako sýpky. Hřebci tu mají poměrně velké výběhy, oddělené živými ploty z vysokých keřů a dvojitými ohradami, takže může být najednou puštěno individuálně do výběhu několik hřebců – zde hlavně schwarzwaldských – aniž by se rušili. Všechny dvory mají přibližně od roku 2010 k dispozici nové kryté jízdárny.

Dlouhou alejí mezi vzorně obdělanými poli a pastvinami se dostaneme na odchovnu, která již po několik století slouží jako odchovna hlavně klisniček vlastního či cizího chovu. Zásadní význam pro vznik odchovny byly a jsou velké pastviny a dostatek vody. Ta se sem na kopec dopravovala důmyslným vodovodem, který ji přiváděl z nedalekých pramenů od původního kláštera. Je zde ustájení pro asi stovku hříbat, hlavně klisniček, které se i dnes prohánějí na rozlehlých pastvinách po okolních kopcích. Z nich je úžasný výhled do širokého kraje – siluety hradů a kopců vytvářejí nádhernou kulisu, která se rozhodně líbí všem příchozím. Pro koně jsou k dispozici dostatečně velké volné stáje a další krytá pohybová dráha (nikoliv kolotoč). Dvůr má své technické zázemí, všechny stroje jsou uklizeny pod střechou.

Güterstein

Přibližně o 4 km níže a dále leží dvůr Güterstein. Než se k němu dostanete, můžete se pokochat jednak krásnými výhledy do romantické krajiny a také návštěvou vodopádů – menších či větších, které zde v horách pramení a padají do hlubin údolí. Dvůr samotný leží na základech původního klášterního hospodářského dvora, který nechal první würtemberský král Wilhelm I. přestavět na stáje pro koně. Byli tu ustájeni plemeníci i koně ve výcviku, dnes je zde hlavně odchovna.

Práce na všech odchovnách probíhá velice dobře, takže je ze strany soukromých chovatelů velký zájem o ustájení hříbat. Celkem je jich v marbašských dvorech okolo 200 – 250 a pouze čtvrtina je z vlastního chovu hřebčína. Koně jsou ve výborné kondici a velmi kvalitní jsou i všechny pastviny, o které je opravdu vzorně pečováno – jsou hnojeny, sečeny, vláčeny a dosívány.

Marbach

Samotný hřebčín Marbach leží při silnici směrem na Gomadingen. Skládá se z řady různorodých budov, tak jak finanční či politická situace dovolovala jeho rozvoj. Mnoho stájí zde i na dvorech je z 18. století, další vznikly například v druhé polovině 19. století a jsou díky pruským stavebním předpisům a vzorům postaveny podle stájí v Trakénách. Hlavním stavebním materiálem jsou zde tzv. tufy, vulkanického původu a dále klasické pálené cihly.
Vstup na hlavní nádvoří je možný otevřenou tepanou bránou, na níž zlatě září jelení paroh a písmeno M, znaky hřebčína.

Pro Marbach je typické ještě napajedlo z 19. století a na jeho vrcholku soška klisny se sajícím hříbětem. Čtvercové nádvoří původně ze tří stran obklopovaly stáje, dnes je v horní části z jedné stáje vytvořeno informační centrum. V pravé části jsou administrativní budovy a několik bytů pro zaměstnance.

Nad tímto dvorem pokračují další stáje – nové i starší – pro arabské hřebce, pro koně do zápřeží či pro školní výuku jízdy se spřežením. Ještě výše jsou stáje pro plnokrevné arabské klisny a pro klisny teplokrevné. Celkem má hřebčín přibližně 30 arabských chovných klisen, 40 teplokrevných klisen a několik schwarzwaldských.
V pravé části hřebčína je krytá hala přibližně z 80. let minulého století a vedle ní velké předvadiště právě pro Hengstparade nebo jezdecké závody či běžný trénink. Přibližný rozměr je 100 x 80 m. Kapacita hlediště je okolo 10 tisíc sedících diváků a ještě jich může okolo dvou tisíc stát – to byl zřejmě případ čtvrtečního jezdeckého dne, kdy nádherně svítilo sluníčko a „kotel“ arény byl naplněný diváky až po okraj.

Nad budovami hřebčína a tréninkovými prostory jsou tratě pro všestrannost a spřežení, včetně překážek. V průběhu roku se zde pořádá mnoho národních závodů a tréninků v těchto disciplínách a také v drezuře. Kromě Hengstparade patří k významné akci galakoncert s klasickou hudbou v otevřené aréně.

Každoročně hřebčínem projde okolo půl miliónu turistů, neboť hřebčín je po většinu roku zcela volně přístupný a lidé se mohou jeho areálem projít třeba i při nedělní vycházce. Oblast okolo hřebčína a širokého okolí byla totiž nedávno vyhlášena biosférickou rezervací pod ochranou UNESCO a tak sem každý rok zavítá více návštěvníků. Ti mají samozřejmě také možnost absolvovat placené prohlídky s průvodcem, které stojí 5 euro (snížené vstupné 3 eura). Vstupné na Hengstparade činí 23 Euro.

Hřebčín se velice angažuje v oblasti vzdělávání vlastní jezdeckou školou a dále spoluprácí se Střední odbornou jezdeckou školou v Münsingenu. Pořádá řadu kurzů, seminářů a edukativních akcí pro odborníky i širokou veřejnost. Hřebčín se stal vzorem pro mnoho jezdců a chovatelů z širokého okolí. Patří k desítce nejvýznamnějších německých státních hřebčínů a hřebčinců.

Poděkování

Za účast na těchto krásných jezdeckých dnech můžeme poděkovat paní ředitelce hřebčína Dr. Astrid von Velsen-Zerweck a také tajemnici ESSA Dr. Alexandře Lotz, která zařizovala veškeré potřebné organizační záležitosti – a že jich nebylo málo – a věnovala se nám po celou dobu pobytu. Rovněž byl navázán velmi vřelý vztah s většinou zaměstnanců, neboť jsme se s nimi každý den potkávali či společně vystupovali. Velmi pěkně o našich koních i výkonech hovořil zkušený moderátor a zároveň šéfredaktor St. Georgu Jan Tönjes a nejvíce nás potěšil nadšený potlesk publika. Bylo to výborné, koně i jezdci reprezentovali naši zemi skutečně skvěle.