Koně byli samozřejmě jeho velkou láskou, i když vyrůstal na Starém Městě. Jeho otec sloužil u dragounů. Původně se chtěl Karel vyučit kovářem. Ač měl otec představu jinou, nakonec se shodli na sedláři. Učňovská léta nebyla jednoduchá, neboť se muselo hodně pracovat, aby se učedník mistrovi zaplatil. Práce se musela odvádět vzorná a každý mistr měl zájem, aby učedník něco uměl a nekazil mu jméno. K. Roubal získal u mistra Mikulandy vysvědčení s pochvalou a s vyznamenáním J.     

Jezdectví

      Jezdecké začátky malého Karla jsou spojeny s koňmi, kteří přijížděli do jejich hostince. Kolikrát byl vysazen na hřbet postrojeného koně, jenž klidně stál a vůbec mu nevadilo, že se mu něco malého vrtí na zádech. Opravdové jezdecké začátky jsou však spojeny se soukromou jízdárnou pana Šálka v Krči, který měl osm koní, později také s Nosticovou jízdárnou vedle Tyršova domu. Karel Roubal patří k zakládajícím členům dnes již bohužel rozpadlého ale dříve velmi úspěšného a známého jezdeckého oddílu TJ Zahradnictví Praha, jenž měl své sídlo v Liboci. Během třicetiletého členství zde zažil řadu vynikajících trenérů, jezdců i koní. Z téměř třicítky ustájených koní jich vždy 10 – 15 jezdilo pravidelně velmi úspěšně na závody.   

     K. Roubal sám se věnoval spíše skokovému ježdění, i když drezúru nepodceňoval. Ba naopak, bral ji jako podstatný a nezbytný základ pro úspěšnost v ostatních disciplínách. Ve své trenérské práci nejraději vzpomíná na všestranného Davida (po Royal David), který dosáhl i předního umístění na mistrovství ČR v drezúře, dále na skokanky Joriku či Jamajku a mnoho dalších. Pro cvičitelské a trenérské zkoušky se tehdy účastnil předepsaných školení, kde nepřednášel nikdo menší než plk. Josef Klement, Josef Dobeš, Hynek Býček či František Šembera. Trenérské a cvičitelské práci se Karel Roubal věnoval nejen v Liboci, ale později také ve Středoklukách, na Tursku, na Bílé Hoře, na Suchdole, na Zmrzlíku a později na Ostrově v Chlumci nad Cidlinou. Při tréninku býval přísný a tvrdil: „Koně musejí chodit z jízdárny suchý a lidi mokrý.“ Přísnost ovšem končila s výcvikovou hodinou. Pak byl Karel Roubal opět vstřícným, vtipným a veselým kamarádem.

       Během své jezdecké kariéry se dostal i ke spolupráci s filmem. Tak například hrál jezdce-dvojníka ve filmu  Limonádový Joe, spřátelil se s Karlem Effou či Waldemarem Matuškou. JO TJ Zahradnictví Praha byl požádán o spolupráci i při filmování historických filmů – Jan Žižka, Jan Roháč, Proti všem či pohádek – Pyšná princezna. U všeho byl i Karel Roubal.

      Jako rozhodčí se Karel Roubal zúčastňoval mnoho let závodů po celé ČR, ale nejvíce ve Středočeském kraji. Byl u zrodu pořádání Zlaté podkovy. Jeho krédem jako rozhodčího bylo: „Vše musí být ve prospěch koní a závodníků.“ Ne každý tato slova zastával, a tak se počátkem devadesátých let s některými představiteli ČJF neshodnul. Pak mu také řekli, že v 60 letech je na rozhodování již starý. To se ho velice dotklo…

Sedlářská práce

      Ke konci šedesátých let se Karel Roubal vrátil ke svému sedlářskému řemeslu. Svoji dílničku měl nejdříve na Cibulce, pak pod JO TJ Žižka Praha a nakonec pod JZD Orasice, které sice mělo sídlo v severních Čechách, on však mohl pracovat v dílně na Bílé Hoře. V těsné blízkosti koní z tamního JO TJ.

      A zde si dovolím popsat kouzlo nevelké dílny, neboť i já jsem byla občasným zákazníkem či jezdcem pana Roubala, který nás chodil trénovat do Jezdeckého klubu při VŠZ v Praze – Suchdole (to se psaly roky 1988 – 1994).

     Po několika málo schodech jste sešli ke dveřím, za nimiž se skrývalo malinké království pana mistra Roubala. Vše vonělo kůží, dřevem a neodmyslitelnou dýmkou. Mistr Roubal vás vítal vřelým stiskem ruky, širokým dobrosrdečným úsměvem a vždy, přes všechny své starosti, dobrou náladou. Uvařil vám kávu do baculatého hrníčku a posadil vás k širokému pracovnímu stolu mezi rozdělanou práci. Jeho všudypřítomný kamarád jezevčík (měl jich za celý život několik) si vás pečlivě očichal, nechal se podrbat za uchem a opět si zalezl do svého pelíšku. Pak jste mohli chvíli vydechnout, zapomenout na všeobecný shon a povyprávět, co je nového u koní a jak to jeho sedlo vašemu koni sedí a že ještě potřebujete kamaše.

     Karel Roubal si svoji cestičku ke koním přes všechny nepřízně doby prošlapal sám.  V době jeho pozdější sedlářské praxe v 70. a 80. letech 20. stol. mu byla značně omezována možnost učit nové sedláře, a tak jich oficiálně nemohl tolik vyučit. Nicméně k nim měl vlídný vztah. Pokud se jim něco nepovedlo, uměl to okomentovat: „I tento způsob je možný, avšak neodborný a málo používaný. Příště dostaneš pohlavek, holomku.“ J

     Chodili však k němu na zkušenou někteří obdivovatelé jeho sedlářského řemesla a ti se toho hodně naučili. Mezi ně patřili budoucí sedláři Petr Malý z Odolené Vody a posléze z Havlíčkobrodska, a také absolventi VŠZ v Praze např. Ing. Marek Zbořil (Sedlářství Zbořil) a Ing. Cyril Neumann (CN – sedlářství). Pilnou návštěvnicí byla i Ing. Radka Breznická, která se později věnovala zvelebování krajiny v Národním hřebčíně v Kladrubech n. L. a dnes opět bydlí až v daleké Květné na Moravě.            

      Jako mistr sedlářský hledí Karel Roubal i na dnešní sedla: „Jsou pěkná, kvalitní, je obrovský výběr, ten bohužel dříve nebyl. Majitelé sedel by se o ně měli řádně starat. Sedlo se nepokládá na zem, nikde se nesmí jen tak válet, musí se udržovat v čistotě a pravidelně mazat. Jak na něm objevíte povolený steh, je třeba ho ihned nechat opravit. Ušetříte si tak mnoho dalšího zbytečného vydání.“

Restituce

      Ale ještě zpátky k místu, kde se pan mistr narodil. Hostinec se jmenoval „U Kuchyňků“ a stál na konci uličky vedoucí pod Národním divadlem. Pro ustájení koní a ubytování obchodníků sloužil do počátku druhé světové války. Pak stáje využívali ještě speditéři, ovšem po znárodnění se tam nastěhovali různí nájemníci, kteří tam z velké části vydrželi i v 90. letech. Třebaže byl dům vrácen v restitucích, byl v tak neutěšeném stavu, a tak obsazen, že i přes počáteční znovuotevření „Anglického sedlářství“, musel Karel Roubal dům znovu opustit a pořídil si se svojí manželkou Lenkou romantickou chaloupku v malé vísce Písku u Chlumce nad Cidlinou. Paní Lenka zde vzorně pečuje o celý dům a samozřejmě i o svého manžela.

Tady byl a je Karel Roubal opět ve svém živlu – občas poopravíl ohlávku či uzdečku nebo se šel podívat na koně do hřebčína Equus Kinský na Ostrově anebo, což dělal ještě raději, opět v hřebčíně vedl výcvikové hodiny.  Když se hřebčín přestěhoval do Hradišťka, chodil na Ostrov za Pavlem Liebichem a ještě později, jen tak na procházky.

     Nyní slaví pan mistr sedlářský devadesátku. Jaký je jeho recept na eliminaci životních nepřízní a nalezení vnitřního klidu a uspokojení: „Za vším je práce, trpělivost a zájem o vše kolem nás. K jezdectví se náramně hodí další sporty – když si pěkně zalyžujete nebo zaplavete, krásně si protáhnete celé tělo. Když máte dobrou fyzičku, pak už i ostatní věci snáze vyřešíte. Ze všeho nejraději mám práci s mladými koňmi. Je to obdobné jako s dětmi.  Při dobrém zacházení a jasných úkolech, vám vše rádi udělají. A musíte je hodně chválit“. A tak buďme vděčni za dny, kdy nás někdo pochválil a v dny ostatní chvalme sami.

Do Jižní Ameriky

Preciznost a píle v sedlářské práci, radost z povedeného díla, vtipnost, optimismus a umění komunikace se zákazníky, s přáteli i s koňmi byla směsicí vlastností, pro které měli a mají pana Karla Roubala jeho přátele velice rádi. Pro mnohé se stal velkým vzorem. Dokonce tak velkým, že když pan sedlář Petr Malý přenesl své sedlářské a koželužnické zkušenosti do Jižní Ameriky do Ekvádoru, nezapomněl na svého „Pana učitele“. V Ekvádoru založil koželužnu a chystá se spojit dohromady umění zpracování kůží a výrobu kožených předmětů podle indiánských (Salasaka) a evropských vzorů (u těch evropských myšleno „podle pana Karla Roubala). A aby to všichni věděli, požádal paní Lenku Roubalovou a Radku Breznickou o pěkný portrét pana mistra, který bude viset v jeho pracovně, tak jako jinde visí třeba páni prezidenti nebo zakladatelé firmy. A každému návštěvníkovi bude říkat: „This is Mr. Master Karel Roubal from the Czech Republic.“

K Vašemu velmi významnému životnímu jubileu, Vám, pane mistře, přejeme hodně zdraví, energie, radosti a spokojenosti.

Lenka Gotthardová

PS. V roce 2021 stihl pan Karel Roubal oslavit svou úžasnou devadesátku. V témže roce se však s námi ani nestihl rozloučit a náhle odešel, sám překvapen tím rychlým zvratem, uprostřed měsíce října. Díky jeho široké duši a velkému srdci, odborné zdatnosti a optimistickému založení si ho velmi dlouho uchováme v naší paměti a v našich srdcích.