Na středním Slovensku nedaleko Nitry leží městečko, které proslavily tvrz, zámek a hřebčín. V současné době se stal středem pozornosti díky uspořádání Mistrovství světa v soutěžích dvojspřeží. V rámci rekordní účasti závodníků dosáhli čeští jezdci významných úspěchů. Nejvíce se dařilo koním starokladrubským.

Topolčianky

Topolčianky leží v údolí řeky Žitavy, okolo níž se zvedá pohoří Inovec a Tribeč. Historicky je toto místo zmiňováno již ve 13. století – první písemná zpráva pochází z roku 1293. Archeologické nálezy však dokumentují slovanské osídlení již v 6. století n. l. První písemná zpráva se vztahuje k vodní tvrzi, která patřila pánům z rodu Topoľčianských. Zakladatelem rodu byl Comes Haslav, který získal od krále výsadu rýžování zlata. Významnou osobností rodu byl Ján Topoľčiansky, úspěšný bojovník proti Turkům. Ten nechal na konci 16. století strhnout původní tvrz a na jejím místě postavit novou pevnost s nádvořím, jenž tvoří základ dnešního zámku. Rod Topoľčianskych vymřel v roce 1614 a jeho majetek byl prodán o dva roky později ve veřejné dražbě.

Prostřednictvím rodů Rákocziových a Erdödyových došlo k zásadní přestavbě pevnosti na zámek – nechali postavit loggie a arkády na nádvoří a zámeckou kapli. Alžběta Rakocziová, provdaná Erdödyová, byla velmi zbožná a nechala v městečku založit nemocnici, starobinec a sirotčinec, za což jí byl udělen Rytířský řád. Jako vdova se přestěhovala na blízký hrad Hrušov a zámek připadl Františku Rákoczimu. Ten stál při povstání na straně vzbouřenců proti císaři a po porážce vzpoury v roce 1708 byl poškozen jak zámek tak i hrad Hrušov. Poškozený zámek koupil kníže Coburg, ale vzápětí jej prodal Karlu Zichymu, který zámek opravil. V roce 1742 panství odkoupil rod Keglevichů. Členové rodu se zasloužili o dobudování zámku a zejména zámeckého parku.

V roce 1890 přešel majetek do rukou Habsburků, kteří jej koupili a vlastnili až do rozpadu monarchie. Josef August arcikníže Habsburský si místo velmi oblíbil, zámek vybavil hodnotnými interiéry, rozšířil park, založil oboru, hřebčín, jízdárnu a myslivecký zámeček.

Po rozpadu monarchie zámek odkoupila československá vláda a stal se letním sídlem prezidentů ČSR. Pravidelně zde pobýval zejména Tomáš Garrigue Masaryk, který zde dokonce přijímal státní návštěvy a z jeho rozhovorů s Karlem Čapkem zde vznikly Hovory s T. G. M. Další prezidenti v Topoľčiankách pobývali většinou krátkodobě. V roce 1957 přešel zámek do vlastnictví Revolučního odborového hnutí a sloužil k rekreaci. Dnes je v majetku státu a je možné ho navštívit.

Hřebčín

Po znárodnění majetku Josefa Augusta arciknížete Habsburského byl v Topolčiankách založen státní hřebčín. V tom roce přešly do Topolčianek tři ročníky mladých koní, kteří byli pro větší bezpečnost převedeny v roce 1915 z Lipice do Kladrub, neboť Lipice připadla Itálii. Od doby založení se tedy v Topolčiankách chovají lipicáni, arabové a Shagya-arabové, huculové, slovenský teplokrevník, původně hlavně na podkladě krve Noniů a později se tam chovali také angličtí plnokrevníci, jejichž éra byla ovšem ukončena.

Hřebčín dříve odchovával hřebečky nakoupené ze zemského chovu, později se věnoval chovu a šlechtění výše uvedených plemen. Z lipicánů choval hlavně kmeny Neapolitano, Maestoso, Favory, Siglavi a Pluto, u arabských koní kmeny Gazal, Koheilan, Dahoman a později osamostatněný kmen Shagya. V huculském stádě patří k hlavním kmenům: Hroby, Goral, Gurgul a Javor.

V současné době chová hřebčín okolo 550 koní pěti plemen a je organizátorem a účastníkem mnoha jezdeckých, chovatelských a společenských akcí. Hospodaří na 950 ha zemědělské půdy, z čehož většinu tvoří pastviny a louky a orná půda, zajímavostí je 21 ha vinic.

Před dvěma lety oslavil 90. let své existence. Zástupci kladrubského a topolčianského hřebčína spolu dlouhodobě spolupracují a vzájemně se občas účastní na svých významných akcích (Dny koní, jezdecké dny, závody, oslavy…). Často se koně našich hřebčínů potkávali také na Equitaně v Essenu nebo na dalších zahraničních výstavách a přehlídkách koní.

Pro jednotlivá plemena již byly v Topolčiankách uspořádány šampionáty nejenom na národní, ale i evropské úrovni.

Celý areál hřebčín tvoří několik středisek – Topolčianky, kde jsou hlavní stáje, secesní krytá jízdárna, správní budovy, dále středisko Rybník s chovem arabů a Shagya-arabů, Hostie a Košiar s chovem huculských a lipických koní, Breziny-Krásný Majer s chovem slovenského teplokrevníka a přípravou koní ve výcviku.

Topolčianský hřebčín, který nese označení Národní od roku 1993, je aktivní v mnoha oblastech sportu – v soutěžích spřežení, v drezuře, v klasické drezuře na úrovni vysoké jezdecké školy, ve skokovém ježdění, ve voltiž, vytrvalostních soutěžích či v organizaci dostihů.

Soutěže spřežení se v Topolčiankách pořádají již řadu let a naši jezdci zde mnohokrát soutěžili. Na rok 2010 byl do Topolčianek naplánován i Dunajsko-alpský pohár, který se ovšem z technických důvodů (déšť a zaplavení překážek) nemohl nakonec konat. A tak toto MS 2 bylo pro Topolčianky zatím největší sportovní událostí.

V Topolčiankách je také Hipologické muzeum. Po své vynikající sportovní kariéře se o něj dlouhá léta staral pan František Hrúzik (účastník soutěží ve všestrannosti na OH 1960 v Římě, posléze vynikající jezdec soutěží čtyřspřeží), který se rovněž přišel podívat na mistrovství.

Za enormní aktivitou topolčianského hřebčína stojí jeho dlouholetý ředitel Ing. Michal Horný, Ph.D., kterému se naštěstí daří výborně pečovat o hřebčín po stránce stavební a rekonstrukční, chovatelské, sportovní i společenské.
Plánování mistrovství

Zorganizovat mistrovství světa není vůbec jednoduchá záležitost a musíte se rozhodnout několik roků dopředu. Z původních východoevropských zemí je v této oblasti nejaktivnější Maďarsko – hlavně Kecskemét a Szilvasvarád. Také v Polsku se již podařilo uspořádat MS ve dvojspřeží a to v roce 2007 ve Warce a o rok později MS jednospřeží v Jarantowě a ještě dříve v Sopotech a v Poznani. A dokonce ve slovinské Lipici bylo MS ve spřežení pony v roce 2011.

Národní hřebčín v Kladrubech plánoval již od roku 2007 uspořádání Dunajsko-alpského poháru pro páry a následně Mistrovství světa ve dvojspřeží a oficiálně o to požádal přes komisi spřežení a ČJF. Bohužel v roce 2009 byly žádosti o uspořádání těchto vrcholných podniků staženy. A tak nás může těšit, že se tato myšlenka ujala na Slovensku a topolčianský hřebčín byl schopný se jí aktivně ujmout a MS 2 zorganizovat.

Příprava

Národní hřebčín Topolčianky je v posledním více než desetiletí nesmírně aktivní a tak mohli všichni aktéři MS nadšeně konstatovat, že vše bylo připraveno výborně. Pro koně bylo zbudováno ustájení těsně vedle nádherné secesní jízdárny v klasickém boxovém ustájení ve velkých stanech spolehlivé polské firmy. Pro mytí či stříkání koní byla vytvořena hned celá dlouhá řada hadic s vysokými závěsnými rameny a tak mohli být koně pohodlně myti ze všech stran. Trambusy byly zaparkovány sice kousek dále, ale také všechny pohromadě a tak to měli jezdci k sobě blízko – což hezky prokázali na zajahovacím večerním setkání, kdy si jednotlivé národy přivezli (či uvařili) typická národní jídla a pochutiny.

Pro diváky bylo připraveno mnoho tribun prakticky rozmístěných okolo drezurního obdélníku a z mnohých bylo dobře vidět i na maratonové překážky.

Rekordní počty

Celkově na Mistrovství světa ve dvojspřežích startovalo 72 závodníků z 23 zemí a přivezli si s sebou dohromady více než 200 koní. Počty účastníků stále opatrně stoupají či mírně kolísají. Například v roce 2009 startovalo v Kecskemétu 69 závodníků, ve Warce v roce 2007 jen 57.

V porovnání s účastí závodníků na mezinárodních závodech CAI-A například v Altenfeldenu či v roce 2008 v Kladrubech, kdy se počty pohybovaly či pohybují okolo stovky, je to pro organizátory i rozhodčí příjemný počet soutěžících.

Česká účast

Českou republiku reprezentovali čtyři závodníci: Martin Gössl, Josef Hrouda, Jiří Nesvačil jun. a Radek Nesvačil. První tři jmenovaní tvořili družstvo, Radek soutěžil jen v jednotlivcích. Na startu se sešlo 21 družstev, většinou byla tvořena třemi závodníky, po dvou mělo pouze Dánsko, Španělsko a Slovinsko. Kromě závodníků byli někteří naši činovníci rozhodčími na překážkách – Ing. Milan Vítek na jedničce a Ila Hrdličková na sedmičce.

Zastoupeno bylo také několik českých firem – krásné postroje nabízel pan Jaroslav Galetka, doprovázený Jaroslavem Kunderou, praktické zboží firmy Man Mat obdivovalo mnoho nových zahraničních zájemců a středem pozornosti byla i užitečná, leč naštěstí jen málo využitá, koňská záchranka s Pavlem Čechovským a jeho týmem. Velmi si mj. pochvalovali oficiální pozvání na MS 2.

Drezura

Kompletní závody v soutěžích spřežení se skládají z drezury, maratonu a překážkové jízdy a tak tomu je i na mistrovství světa. Při počtu více než 45 závodníků se musí rozhodovat dva dny, neboť oněch 45 soutěžích je právě normou, kterou rozhodčí za den nesmí překročit. Nebo by musely být k dispozici dva sbory rozhodčích. To by bylo ovšem nesmírně drahé a tak se v drezurách soutěží ve čtvrtek a v pátek.
Z našich jezdců jel už ve čtvrtek Jiří Nesvačil jun. a dosáhl 56,96 tr. bodů, což znamenalo v konečném hodnocení první části 38. místo.

V pátek startovali tři další naši jezdci. Josef Hrouda zajel drezuru za 60,10 tr. bodů, což obnášelo až 48. místo, Martin Gössl obdržel trestné body těsně pod šedesátkou (59,84) a zaujal 47. místo a nejlépe se dařilo Radku Nesvačilovi, který nasbíral pouze 52,42 tr. bodů a postoupil tak na výborné 21. místo a každý den se zlepšoval.

Sbor rozhodčích hodnotil přísně, jak to na MS chodí a nejlépe se shodl u vítězky drezurní zkoušky německé reprezentantky Caroly Diener, která obdržela od všech rozhodčích pouze první nebo druhé pozice a celkově si z prvního dne odnášela nejmenší zatížení trestnými body (35,58). Druhé místo patřilo irskému reprezentantu Barrymu Capstikovi, kterého však postihla velká smůla na sobotní vodní maratonové překážce, kde se mu po uklouznutí, převrátil kočár, spřežení uteklo a pak u závodníka dlouho stála sanitka a lékaři jej ošetřili a opatrně expedovali do nemocnice. Třetí místo obsadil dlouholetý maďarský závodník a dvojnásobný mistr světa (v párech a ve čtyřkách) Zoltán Lázár (39,49).

Výborné fandění při maraton

Pro maraton vybudovali organizátoři nové překážky, které byly technicky velmi náročné, navíc s množstvím shoditelných prvků. Překážky působily velmi efektně a to jak z hlediska barevnosti, tak z hlediska použití rozmanitých dřevěných a dalších doplňků – mezi ně patřily obrovské kmeny, mostky, hyrdy apod.

Na maraton se sjelo velké množství příznivců soutěží spřežení z mnoha zemí, aby fandili svým týmům a jednotlivcům. Velmi početné bylo české publikum, které bych zde ráda pochválila. Našim závodníkům vytvořilo úžasnou diváckou kulisu a fandilo, jako nikdy před tím. Již řadu let jezdím po národních i mezinárodních závodech a musím říci, že nejenom výkony našich hochů se výrazně zlepšili, ale velmi se zlepšila i jejich podpora fanoušky. Mávali vlajkami, volali, pískali, tleskali a všemožně se snažili, aby se našim závodníkům dobře soutěžilo. Tak jako jsme mohli dříve obdivovat na jiných MS, jak příznivci jednotlivých národů ve velkých houfech pochodovali či běhali od jedné překážce k druhé, tak se zde podařilo také vytvořit velké skupiny, či procesí, která statečně pod českými vlajkami pochodovala mezi překážkami – panovala tam úžasná jednota a sounáležitost, a téměř to připomínalo možná i husitská tažení a chybělo jen zazpívat Ktož sú boží bojovníci. Až jsme z toho měli husí kůži.

Každopádně když se naši diváci stihli dostatečně podílet na podpoře našich jezdců, pokračovali ve fandění jezdcům slovenským, se kterými jsme měli a máme k sobě stejně stále nejblíže. A pak fandili i mnoha ostatním, protože sportovní výkony nás všechny strhly a koně a jezdci si to určitě zasloužili.

Druhý nejlepší životní výkon se starokladrubskými koňmi zde podal Jiří Nesvačil jun., který se překážkami proháněl jako vítr a stále bylo z rozhlasu slyšet, že měl výborný čas a výborné průběžné pořadí. To mu v celkovém součtu přineslo krásné sedmé místo. Skvělé šesté obsadil v maratonu na MS 2 v roce 2009 v Kecskemétu. Takže nikdo nemůže říkat, že kladrubáci neumějí utíkat. Když jsou vhodně trénováni, skvěle obstojí ve světové špičce. Koneckonců bylo to nejlepší pořadí jednotlivce z ČR v dílčí soutěži na MS.

Výborný výkon v maratonu podali také dobře připravení koně úřadujícího trojnásobného mistra ČR v párech Martina Gössla. Jedenácté místo je toho důkazem. Také on projížděl labyrintem překážek s bravurou a odhodlaností hodnou jeho stoupající kariéry.
Velmi dobře se dařilo i Radkovi Nesvačilovi, který projel nástrahami všech osmi překážek ve velice dobrých časech, v celkovém součtu si vydobyl 22. místo.
Josef Hrouda absolvoval maraton v trochu delším čase a sobotním soutěžení zaujal 42. pozici.

Ze zahraničních závodníků se ten den nejvíce dařilo Vilmosi Lazarovi z Maďarska, takže se stal vítězem maratonu. Druhé místo získal Holanďan Harrie Verstapen, vítěz MS 2 z roku 2009, se svými strakatými koňmi. Polské diváky rozhodně potěšila třetí příčka výborně jedoucího zkušeného Jacka Kozlowského. Smůlu měla horká favoritka, první po drezuře a úřadující mistryně světa z roku 2011 Carola Diener. Jela rovněž výborně, ale protože se od letošního roku i v maratonu startuje jako dříve jen u překážkové jízdy – od nejvíce trestných bodů po nejméně, musela v sobotu startovat jako poslední. A právě v úplném závěru se předposlední startující B. Capstik převrátil na páté vodní překážce, a tak musela Carola dlouhou dobu se svým spřežením čekat, než jí povolili pokračování. To se samozřejmě podepsalo na výkonu jejích koní, nehledě k tomu, že si jistě sama rozmyslela riskantní průjezd vodou a raději zvolila mírnější tempo. To ji zařadilo až na 16. místo.

Zajímavostí je, že více než polovina všech závodníků startujících v maratonu, jela s kočáry značky Kühnle. Oba bratři Gustav a Paul Kühnle byli na závodech přítomni a udělali si právě tuto kontrolní statistiku.

Překážková jízda

Parkur spřežení na tomto MS byl tak těžký, že se ho nikomu nepodařilo projet bez trestných bodů. Jediným – míček neshodivším – spřežením byli koně Tibora Nagyho jun. z Maďarska, obdrželi však 4,67 tr. bodu za překročení časového limitu. Byl to ale výsledek, který stačil na první místo v této dílčí soutěží. Druhé místo se 6 tr. body překvapivě získala americká jezdkyně Rachel Blanchard a třetí německý reprezentant Sebastian Warneck. Pro něho mělo rozhodující význam.

Naši jezdci podali v parkuru výborné výkony. Nejlepší překážkové jízdy zajeli Josef Hrouda (8,30 tr. b.) na 9. místě a Radek Nesvačil (8,87 tr. b.) na 10. místě, což v konečné fázi přispělo k posunutí v týmovém hodnocení. Martin Gössl zajel parkur za 14,42, což stačilo na 25. místo. Štěstěna si po maratonu na chvíli odpočinula a nedávála pozor na výkony Jirky Nesvačila, který nasbíral 31,83 tr. bodů (54. místo). Nemuselo ho to až tak mrzet, protože k medailovým místům bylo ještě daleko – i když průběžné 19. místo bylo velmi potěšující. O to hůře asi nesli své výkony na parkuru například mistr světa z roku 1993 Georg Moser, který se díky 27,56 trestným bodům propadl z průběžného z 8. na konečné 27. místo. Smutná byla určitě i Carola Diener, předloňská vítězka z MS v Conty, když na parkuru utržila 18,70 tr. bodů a přišla o medailové umístění a obsadila sice krásné, přesto nemilé 4. místo. Takovýchto zvratů bylo více, postihlo i předposledního vítěze MS Harrie Verstapen či Thorstena Zarembowicze ad.

Celkové výsledky

Parkur výrazně zamíchal konečným pořadím. Velmi úspěšně dopadl pro maďarské závodníky bratry Vilmose a Zoltána Lázarovi, ti získali zlatou a bronzovou medaili. Pokud správně počítám, tak pro Vilmose to byla již čtvrtá zlatá, kromě dřívějších stříbrných a bronzových. Zoltán vyhrál páry v roce 1997 a čtyřky po kontroverzní soudní dohře v roce 2004.

Druhé místo bylo jistě radostí pro německého závodníka Sebastina Warneka, vicemistra z Warky. Menežování a tvorba německého týmu byly asi stejně složité jako u českého týmu, samostatně soutěžící jednotlivci se umístili před členy družstev.
Při pohledu na výsledkovou listinu je ovšem zřejmé, že hlavní souboj se odehrával mezi Maďarskem a Německem – zástupci obou národů se na prvním až osmém místě předpisově střídali v umístění – 1., 3., 5. a 7. místo patřilo maďarským závodníkům, 2., 4., 6. a 8. místo německým. Třetí pozici v soutěži družstev obsadili Nizozemci.

České výsledky

Nejlepším českým soutěžím byl Radek Nesvačil, který se probojoval na výborné 14. místo. Krok se svým bratrem držel až do nedělního poledne (průběžně Jiří 19., Radek 20.) a až parkur je výrazně rozdělil a Jiří Nesvačil jun. obsadil 38. místo.
Martin Gössl se průběžně zlepšoval, po prvním dnu zaujímal 47. pozici, po výborném maratonu se propracoval na průběžné 29. místo a v neděli postoupil až na místo 25. Podobně se vedlo Josefu Hroudovi, který se z pátečního 48. místa, dostal na sobotní 42. pořadí a po výborném parkuru na konečné 30. místo.

V družstvech se nám také dařilo – z 21 týmů se našim hochům podařilo dosáhnout na 7. pozici. Kromě tří nejlepších byli před námi ještě Američané, Poláci a Rakušané, nicméně jsme porazili tradičně silné Švýcarsko, výrazně se zlepšující Rumunsko, zkušenou Francii, pořádající Slovensko, pilně trénující Portugalsko či dlouhodobě úspěšnou Belgii. To nás po sportovní stránce může velice těšit. Každý ze členů družstva přispěl k tomuto potěšujícímu umístění svým dílem.

A protože svět se točí velmi rychle dál, již jsme si mohli v Topolčiankách vyzvednout u vchodu na závodiště letáčky, které oznamovaly příští mistrovství světa. U nás sice nebude, ale nemusíme za ním na druhý konec Evropy. V termínu 27. – 30. srpna 2015 se uskuteční v maďarském Fabiásebestyénu, který leží asi 80 km jihovýchodně od Kecskemétu či 170 km stejným směrem od Budapešti. Máme se opět na co těšit.

LG