Nejznámějším jezdcem spřežení kladrubského hřebčína i československé republiky byl v 70. a 80. letech 20. století mistr sportu, držitel zlatého odznaku mezinárodní jezdecké federace a několikanásobný vítěz mistrovství republiky ve čtyřspřeží Jiří Kocman. Původně úspěšný dostihový jezdec se v průběhu života přeorientoval na ještě úspěšnější jízdu se spřežením – pro účely výcvikové, sportovní i slavnostní. Byl v naší zemi prvním, který zapřahal i dvacetispřeží. Velké popularity dosáhl po výjimečném startu ve Windsoru, kde obsadil vynikající druhé místo a byl pozván na večeři s anglickou královnou Alžbětou II.
Jiří Kocman se narodil 14. 10. 1935 v Praze na Strahově. Již jeho dědeček Čeněk Kocman sloužil ve Strahovském klášteře jako kočí, rovněž tak jeho otec Josef. Vztah ke koním získal tedy i jeho syn Jiří. Místo, kde na Strahově tamní kočí bydleli, mělo příznačný název Na Kočovce. V dalším traktu budov bývala kočárovna, kde stávaly nejrůznější druhy kočárů – od honosných galakaros, přes landauery po běžné breaky a viktorie a bývalo tam velké množství postrojů. Ještě na počátku 50. let provoz kočárů fungoval, ale po znárodnění přišlo během několika let nařízení o zrušení. Vše bylo přestěhováno do obrovské kůlny, která stávala ve strahovské zahradě, a kde se skladovalo dřevo na otop. Některé kočáry byly rozřezány a přidány k otopu, jiné rozdány či prodány, každopádně tam za čas nezbylo nic. Tak to chodilo v době, kdy všechno patřilo všem.
Jiří Kocman navštěvoval Základní školu Hany Benešové na Strahově a poté starou chlapeckou školu tam, kde je dnes Keplerovo gymnázium. Opodál školy stávala známá jízdárna Na Baště, kde tehdy trénovali Sokolové a mladí hoši jim tam vodili ze stájí koně. U toho býval i Jiří Kocman. Mezi aktivní jezdce a trenéry patřil i pozdější velmi významný akademický malíř Emil Kotrba. U něho začínal Jiří s výcvikem ve věku 11- 12 let. K jeho oblíbeným koním patřil valach Alim nebo klisna Valuta, ryzka, která měla všechny čtyři končetiny bílé (obdobně zbarvený kůň vystupoval ve filmu s Micky Ronnym „O velkou cenu“ a to se stalo jednou z řady inspirací pro jeho ježdění překážkových dostihů).
Domácí i mimoškolní prostředí ho natolik ovlivnilo, že v závěru čtyřicátých let nastoupil do učení do Velké Chuchle. Tady se při jednom z dostihových dnů potkal s Radslavem Kinským, který tehdy pracoval pod Státním pokusným ústavem, později pod Výzkumnou stanicí pro chov koní ve Slatiňanech (majetek rodu Kinských byl znárodněn a jeho část přešla pod správu Slatiňan, později pod kladrubský hřebčín). Tak se tehdy Jiří Kocman dostal do dostihového oddělení v Chlumci nad Cidlinou a později do dostihové stáje v Kolesách. Více se věnoval překážkovým dostihům, což bylo dáno i zaměřením stájí. Velkého úspěchu dosáhl s koněm jménem Norek (vnuk slavné Normy). V Kolesách tehdy stálo 9 koní v boxech, na zimu se stěhovali do Chlumce. Tento způsob tréninku trval asi 3 roky, pak se koně i veškerý materiál na příkaz ministra zemědělství přestěhoval do Kladrub. V Chlumci se potkal s Jaroslavem Loudou, který dříve sloužil u Kinských a s vrchním štolbou Kinských Josefem Soukupem (jeho syn Josef žije v Chlumci n. C.a 14. 10. 17 jsme se ním setkali v na Karlově Koruně). K Soukupovům chodíval mladý J. Kocman často na návštěvy. Pan Soukup již do Kladrub nepřešel a zůstal u koní na Ostrově.
Dostihovému ježdění a tréninku mladých koní se Jiří Kocman věnoval až do konce šedesátých let. Státní hřebčín Kladruby n. L. převzal výcvikové středisko v Kolesách, rozšířil ho a specializoval se tam na chov a výcvik dostihových koní. Řada z nich pocházela ještě z chovu rodiny Kinských, další byli přikupováni a následně se hřebčín věnoval vlastnímu chovu těchto ušlechtilých koní. Jiří Kocman dvakrát startoval ve Velké pardubické, poprvé v roce 1960 s Konsulem (8. místo), podruhé o rok později dojel s Lotosem k velkým zahrádkám. Často jezdil ještě koně, které měli původ v chovu koní rodiny Kinských – Norek, Nemesis, Čerkez.
V závěru 60. let se ve hřebčíně začala věnovat pozornost soutěžní jízdě se spřežením. K průkopníkům úspěšného soutěžního ježdění patřil Josef Bělohoubek, který v roce 1968 získal v Cáchách dvě první místa. Následně se soutěžím spřežení začal věnovat Jiří Kocman, Václav Kurka, Josef Šebek, později Josef Nims a řada dalších. K prvním účastníkům Zlaté podkovy zemědělských novin, mistrovství České či Československé republiky patřil právě Jiří Kocman. Ač hřebčín míval různé kočáry, se kterými bylo možné závodit (a nemusel nedostatek kočárů nahrazovat třeba valníky, jak tomu bylo v mnoha JZD a státních statcích), bylo potřeba vyrobit povozy pro maraton. První maratonové vozy vznikaly v dílnách kladrubského hřebčína, kde kočí ve spolupráci s pracovníky dílen společně tvořili dnes již historické povozy pro rychlou jízdu mezi překážkami v terénu.
K nejúspěšnějšímu zahraničnímu výjezdu Jiřího Kocmana patřila účast na The Royal Windsor Horse Show v roce 1975, kde v závodech pro zvané účastníky CAIO obsadil v konkurenci 19 spřežení 2. místo (z průběžné vedoucí pozice ho zbrzdil pouze jeden shozený míček v závěru parkuru). Následně byl společně s československým velvyslancem pozván na večeři k anglické královně Alžbětě II. To si považoval i velvyslanec, neboť jak J. Kocmanovi sdělil, těžko by se k ní na takovou akci dostával. A navíc všichni společně strávili povídáním o koních – a o těch starokladrubských obzvláště – více času, než anglická královna dopřávala při jednáních zástupcům ambasád z jiných zemí.
Jiří Kocman startoval celkem šestkrát na mistrovstvích světa v soutěžích čtyřspřeží. Velmi úspěšný byl start českého družstva (J. Dymeš, J. Kocman, J. Šebek) v roce 1978 v maďarském Kecskemétu, kde náš tým původně získal třetí místo, bohužel, po protestu a po opravě chyby ve výsledcích byl odsunut na čtvrté místo. V roce 1982 startoval na MS v holandském Apeldoornu, v roce 1984 na MS v maďarském Szilvasvarádu, o dva roky později se zúčastnil MS v Ascotu. Další MS v roce 1988 se konalo opět v Apeldoornu. V roce 1990 byl Jiří Kocman účastníkem prvních Světových jezdeckých her ve Stockholmu, v jejichž rámci se konalo další MS v kategorii čtyřspřeží. Úspěšné byly jeho další starty na mezinárodních závodech spřežení např. v polském Sierakowě, německém Neustadt Glewe či švýcarském Fraufeldenu.
Na českých či československých národních závodech dosáhl Jiří Kocman následujících umístění: ve finálových soutěžích Zlaté podkovy v Humpolci obsadil 3 x 1. místo (1982, 1983 a 1990) a 5 x 2. místo (1979, 1980, 1981, 1987, 1989). Na mistrovstvích České republiky 2x zvítězil (1981, 1990), 4x získal 2. místo (1980, 1985, 1986, 1987) a 1x 3. místo (1979). Na mistrovstvích Československa v letech 1981 – 1992 4x zvítězil (1982, 1986, 1987, 1990), 5x obsadil 2. místo (1981, 1983, 1984, 1989, 1991) a 2x byl třetí (1985, 1988). Po celou dobu soutěžení mu byli kvalitními soupeři především Josef Dymeš z Humburk, domácí Josef Šebek, Josef Nims, později František Štěňha, Tomáš Barták či Evžen Duda.
Také bychom měli vzpomenout na úspěšnou prezentaci starokladrubských koní Jiřím Kocmanem při různých slavnostech – jezdeckých dnech v Kladrubech, zemědělských a chovatelských výstavách (České Budějovice, Přerov, Nitra…), na přípravu koní pro aukce v Písku či Topolčiankách, výcvik koní pro výkonnostní zkoušky v zápřeži a mnohé další. V roce 1979 slavil kladrubský hřebčín 400. výročí od svého povýšení na císařský hřebčín. Zlatým hřebem tehdejšího programu byla zápřež dvacetispřeží, které vedl Jiří Kocman. S koňmi objel závodiště před tribunami a při výjezdu s nimi dokonce po předváděcím oválu cválal. To už je opravdu obrovské umění, neboť většina z nás ví, kolik práce může být pouze s jedním koněm J. Jiří Kocman byl tedy průkopníkem v jízdách s vícespřežími (8 – 22 koní v zápřeži). Jeho následovníky byli v Humburkách Josef Dymeš (21 koní v zápřeží) a v Kladrubech Petr Vozáb (v roce 2008 měl 22 koní v zápřeži a společně na kozlíku ho doprovázel opět Jiří Kocman).
Na počátku 90. let sháněl Erik Palm Greisen bílé koně do zápřeže dánské královně Margaretě II. jako dárek jejímu choti princi Henrikovi k významnému životnímu jubileu (narozen v roce 1934). Nebylo jednoduché bílé koně sehnat. E. P. Greisen byl zápřahovým specialistou a výborným jezdcem soutěží čtyřspřeží. S Jiřím Kocmanem se znali již dříve ze soutěží a tak po delším hledání padl zrak dánského odborníka na kladrubské koně. V první polovině roku 1994 zavítal do Kladrub a v srpnu téhož roku odjížděl Jiří Kocman s prvními osmi bělouši do Kodaně. Od té doby zapřahají v Kodani naše krásné starokladrubské koně a v průběhu let doplňují jejich stavy stále kladrubáky z České republiky.
Jiří Kocman se svojí manželkou Hanou (rozenou Dlabalovou z Popkovic) měli dvě děti Luboše a Martina. Oba svého otce určitě velmi těší. Luboš, který je vyučen kovářem, se ve Vyšším Brodu dlouhodobě věnuje vedení odborné části Poštovního muzea, ve kterém jsou vystaveny krásné kočáry. Svému řemeslu rozumí a má širokou klientelu zákazníků. Navíc se zajímá i o historii rodu Kocmanů a připravil speciální knihu k 80. narozeninám svého otce Legenda Jiří Kocman. Protože vyrůstal takřka na kočáře, přilnul i k soutěžím spřežení, kde je dlouhodobě aktivním rozhodčím a to i na mistrovstvích republiky.
Druhý syn Martin je vyučen sedlářem a tomuto řemeslu zasvětil v podstatě celý svůj život v sedlárně kladrubského hřebčína. Vyrábí nádherné postroje, sedla a vše, co právě nejenom koně v Národním hřebčíně potřebují. Jeho syn Jakub kráčí ve šlépějích svého dědečka Jiřího. Po vyučení si Jakub našel práci v Anglii a věnuje se dostihovému ježdění. Mnohokrát již startoval v těžkých překážkových dostizích včetně Velké pardubické (např. se Sisi Merble obsadil 12. místo). Delší dobu jezdil za dostihovou stáj Vasury Kolesa u Pavlíny Sůrové, kde ho měl dědeček „doma“ pod dohledem, nyní jezdí například pro trenéra ing. Miroslava Ševčíka či Danu Vocáskovou a další.
Jiří Kocman je stále aktivním divákem na téměř všech závodech spřežení v naší zemi a ještě často vyrazí i do zahraničí. Ve volných chvílích se věnuje trénování – dříve starokladrubských koní manželů Drnkových z Kostelce, později koní ing. Ladislava Vyrtycha a dnes třeba starokladrubských klisen manželů Gabriely a Pavla Hyblerových ze Žerčic u Mladé Boleslavi. Na podzimních závodech v Nové Telibi je čestným ředitelem těchto závodů. Jiří Kocman je stále v dobré náladě, sdílný a aktivní. Po vzoru starokladrubských koní se postupně stává stříbrem prokvetlým běloušem, který, čím je starší, tím je krásnější.
Milý pane Kocmane, do dalších let vám za obec, hřebčín i všechny vaše přátele přejeme mnoho zdraví, energie a spokojenosti.
LG
Původní článek pro časopis Jezdectví k životnímu jubileu J. Kocmana, nyní aktuálně doplněný.
O Jiřím Kocmanovi napsal v průběhu let 2016 a 2017 knihu Pavel Fiala s názvem Mistr opratí Jiří Kocman. Více informací naleznete na těchto webových stránkách.