Vážená zarmoucená rodino, vážení smuteční hosté,

odešla legenda dostihového sportu. Tak jako tenis má svého Ivana Lendla, jezdecký sport Jiřího Pecháčka nebo hokej Jaromíra Jágra, tak překážkové dostihy měli svého Pavla Liebicha. Do kolébky mu sudičky nadělily cit a lásku ke koním, smysl pro poctivost, pracovitost, závodního ducha a zdravou cílevědomost.

S takovou výbavou se Pavel Liebich narodil v nemocnici v Ústí nad Orlicí v sobotu 13. dubna 1946 manželům Anně a Františku Liebichovým. Doma v Kyšperku, dnešním Letohradě, již na něho čekali tři bratři – Jiří, Zdeněk a Ivo. Tatínek František, obchodník a sportovec, podporoval své syny ve vzdělávání, hudbě a ve sportovním vyžití v Sokole. Pavla zaujal nejvíce sport a od malička i koně. A tak již jako malý chodil k panu uhlíři a pomáhal mu s koňmi a později sám řídil jeho spřežení.

Časem se dozvěděl o jezdecké škole v Kladrubech a vysnil si její absolvování. Na poprvé se to nepovedlo, protože tehdy byla podmínkou přijetí již uzavřená smlouva se zemědělským podnikem. Vše se ale povedlo o rok později. V roce 1961 nastoupil na 2 roky na zemědělské učiliště do Kladrub nad Labem, obor jezdec a chovatel koní, které dnes nese název Střední škola chovu koní a jezdectví.

Po jeho absolvování nastoupil do Státního plemenářského podniku v Kladrubech nad Labem a více než 20 let tu zůstal. Nejdříve pracoval u výcviku a velmi záhy se dostal do dostihové stáje v Kolesách. Na začátku jezdil také parkury a úspěšně závodil i ve všestrannosti. V Kolesách se věnoval výcviku a přípravě dostihových koní, protože Kladruby v souvislosti s převzetím plavého chlumeckého stáda se začaly opět věnovat i dostihům. Řady úspěchů dosáhl Pavel Liebich právě také s koňmi chlumeckého původu a nejúspěšnější byl s Punčem (2. místo ve VP v roce 1976) a dále s Norkou, Neklanem, Nezamyslem a dalšími.

V polovině 70. let se seznámil se svou životní láskou Janou Tschopovou, dcerou podorlického malíře Jaroslava Tschopa. Svatbu měli v roce 1977 a o rok později se jim narodil první syn Pavel a za další rok syn Jan. Rodina žila v Kolesách, hoši vyrůstali u koní. Zažili spolu mnoho šťastných let a dobu největší slávy, když byl  Sagar hvězdou Velké pardubické.

Pavlovým životním koněm byl tedy Sagar (po Gambrinus ze Saragosa), který se narodil v roce 1975 v hřebčíně Voschod, asi 400 km od Soči. Jejich největšími společnými úspěchy byla 3 po sobě jdoucí vítězství ve VP v letech 1981–1983. Do konce života želel Pavel, že se nemohli pro zranění Sagara před VP zúčastnit i počtvrté. V Kladrubech se tehdy Pavlovi a Sagarovi stavěli slavobrány, skládáli básničky a všichni se veselili.  Sagar byl a je natolik populární, že majitelé řady koní různých plemen, pojmenovávali své čtyřnohé miláčky tímto jménem.

Působení v kladrubském hřebčíně skončilo s rokem 1984. Následujícího roku nastoupil Pavel Liebich do Státního statku v Chlumci nad Cidlinou. Nejdříve to vyhlíželo na pokračování dostihové kariéry, nakonec však na ošetřování a ježdění koní na Ostrově. Život plyne ve vlnách, které nás buď vynáší nahoru nebo stahují dolů. Tak se stalo, že se na konci 80. let rozpadlo manželství a děti dostala do péče paní Jana. Vždy však na něho pamatovala a když v nové domácnosti vařila nebo pekla něco dobrého, nejčastěji po synu Janovi mu posílala něco na přilepšenou, a to celá dlouhá léta.

Pavel se naplno věnoval práci u koní. Tou dobou již přecházel hřebčín a koně pomalu do vlastnictví manželů Libuše a Petra Půlpánových a Pavel Liebich zde mnoho let pečoval především o plemenné hřebce Červánka, Burbona a některé další a o mladé koně ve výcviku. Byl nesmírně pracovitý, zodpovědný a jím ošetřovaní koně mu byli velmi oddaní a milovali ho.        

Pavel Liebich zcela do puntíku splnil to, co v Kladrubech vystudoval – jezdec a chovatel koní. Celoživotně byl excelentním jezdcem, v dostizích dosáhl na samé vrcholy Velké pardubické, ve stájích plnil funkci chovatele a ošetřovatele a koně miloval tolik, že by se s nimi rozdělil o svoji poslední kůrku chleba. Sagar vstoupil do Síně slávy, byl vyhlášen koněm roku, Pavel byl nejenom jezdcem, ale měl také trenérskou licenci. Pracoval ve dvou hřebčínech, kde se rodilo české stříbro a zlato – v Kladrubech nad Labem a v Chlumci nad Cidlinou,

Jen mu v životě vždycky trošku něco chybělo – mohl být žokejem, ale jeho 49 vítězství v překážkových dostizích na oněch požadovaných 50 nestačilo. Jeho věrný Sagar se mohl dožít vysokého věku, ale alespoň do 20 let, mu také chyběl jeden rok. Pavel se mohl v příštím roce dožít osmdesátky, ale zase mu bude chybět půl roku…

Co mu však nikdy chybět nebude, to je obdiv a uznání široké i odborné dostihové veřejnosti. Svými výkony v 70. a 80. letech minulého století si vydobyl pevné místo v historii Velké pardubické. Jeho tři slavná vítězství se Sagarem budou navždy zapsána na desce cti na pardubickém závodišti, jeho příběh je navždy zachycen panem Pavlem Fialou v knize Černobílá Velká pardubická, a hlavně Pavel Liebich je navždy zapsán v mysli a srdci rodiny, Reginy i nás všech jeho přátel.

Opustil nás minulý týden za slunného dne 1. 11. Jak symbolické, v tom datumu jsou 3 jedničky – 3 jeho vítězství ve Velké. V ten samý den před řadou let opustili svět mnohé významné osobnosti, například před 137 lety polský cestovatel a generál Nikolaj Michajlovič Przewalskij, objevitel koně po něm pojmenovaném. První listopad je předzvěstí následujícího svátku Všech svatých. Tak budeme na pana Pavla Liebicha v tomto čase určitě vzpomínat, neboť to bude takové přirozené. Již staří Keltové vzpomínali v tomto čase na své předky a přátele.

Milý Pavle, myslíme na Tebe a na Tvé cestě ke koním na nebeských pastvinách Ti přejeme brzké setkání se Sagarem, Punčem, Norkou, ale i Burbonem a Červánkem. Až uvidíme po ránu nebo navečer červánky, budeme vědět, že se právě spolu projíždíte po nekonečné nebeské pláni.  I my se k vám jednou přidáme…              

LG