Na základě nejrůznějších zpráv na výše uvedené téma, jsem se v prosinci rozhodla napsat dopis, oslovit jím kompetentní osoby a poslat ho do slatiňanských Ozvěn. Mnohá místa věnující se koním jsou opravdu ohrožená – v první řadě k tomu patří Hřebčín Napajedla, koně a stáje při ČZU v Praze – Suchdole na Brandejsově statku,  koně fiakristů na Staroměstském náměstí v Praze, ale třeba i provoz nově opraveného Hřebčína Kopčany na Slovensku a dnes také Muzeum vraníků ve Švýcárně ve Slatiňanech.   

           

                                                                               Kladruby nad Labem 8. 12. 2024

Vážený pane starosto, vážení radní a zastupitelé, vážení občané,

v roce 2025 bude připomínáno 80. výročí příchodu starokladrubských vraníků do Slatiňan (přišli tzv. po kopytě z Průhonic u Prahy do znárodněných auersperských stájí v srpnu r. 1945).

Radní Města Slatiňany (dle zápisu v Ozvěnách) jim k tomuto významnému jubileu připravili velice zvláštní dárek, a to zrušení Muzea starokladrubského vraníka ve Švýcárně. Co k tomu říci?

Město Slatiňany se dlouhodobě profiluje jako místo, kde je koním věnována velká pozornost – kdysi slavné šlechtické stáje s vynikajícími koňmi pro parforsní hony a Velkou pardubickou, později Výzkumná stanice pro chov koní a od roku 1992 Národní hřebčín. Je tam také profesorem Františkem Bílkem založené Hipologické muzeum (čeká na opravu), socha koně v zámeckém parku (krásně zrestaurovaná) a množství lidí, kteří mají rádi koně. A navíc svatý Martin na oltáři v kostele na černém koni…

S koňmi žije lidstvo přibližně 6 tisíc let, mnohokrát je využilo k práci, často zneužilo ve válkách a konečně na přelomu 20. a 21. století se koně stali hlavně přáteli a kamarády lidí, kteří je využívají převážně pro volnočasové aktivity.

Socialismus připravil v naší zemi o život více než půl miliónu koní (po 2. sv. válce bylo v Československu 600 tisíc koní, roce 1985 již jen 45 tisíc koní), zlikvidoval odborníky v oblasti armádního výcviku a později i sportu, neumožnil našim vynikajícím jezdcům (až na výjimku v roce 1960) účast na olympijských hrách, až jsme se ocitli na výkonnostním chvostu Evropy i světa. Tomu by vítěz OH z roku 1928 František Ventura ani nechtěl věřit. Prof. PhDr. MUDr. František Bílek, DrSc., velký zastánce a zachránce starokladrubských vraníků, by také nechtěl věřit, že 80 let po záchraně těchto koní, jim rada Města Slatiňany, které již velice proslavili, nedopřeje ani malé muzeum, věnované jejich záchraně, historii i současnosti.

Myslím, že by se k likvidaci obsahu muzea zcela ojedinělého plemene, které je zmiňováno v souvislosti s Národním hřebčínem Kladruby n. L.  i v UNESCO, měli vyjádřit odborníci, zastupitelé i obyvatelé města Slatiňany. Něco zničit je vždy jednodušší než něco vybudovat.

Město by mělo zorganizovat odborné přednášky na dané téma a řídit se názory odborníků příslušných institucí (Národní hřebčín, Národní zemědělské muzeum, Česká hipologická společnost, ASCHK ČR, ad). Forma muzea jako místa návštěv škol či rodin s dětmi je ideálním prostředím pro první seznamování s koňmi.

Pokud je muzeum v mínusu, je to nejčastější situace muzeí v celé Evropě. V mnoha západních zemích je řada muzeí dokonce zcela zdarma a města takové instituce dlouhodobě plně dotují. Vědí, že investice do kultury a vzdělávání jsou velmi důležité.

Změna náplně muzea je kontraproduktivní – ve Slatiňanech budou všichni návštěvníci očekávat spíše muzeum koní než přírody (navíc by bylo lepší doplnit stávající krásnou okolní přírodu o informační tabule, jmenovky a popisky stromů a flóry, než stěhovat přírodu do budovy). Pro občerstvení lze využít blízké Monaco či restaurace a kavárny v nejbližším okolí.

Muzeum starokladrubského koně ve Švýcárně by mělo zůstat zachováno, a naopak by se Město Slatiňany mělo snažit o jeho další pozitivní a aktivní rozvoj.

Lenka Gotthardová, Kladruby nad Labem

Uprostřed ledna 2025 spatřila světlo světa nová kniha o našem dlouhodobě nejúspěšnějším skokovém jezdci a trenérovi olympionikovi Jiřím Pecháčkovi a jeho ženě vynikající drezurní jezdkyni Zuzaně Pecháčkové. Oba dohromady získali 35 zlatých medailí z Mistrovství Československé a České republiky ve výše uvedených disciplínách a nesčetně předních umístění.

Knihu napsal Pavel Fiala, který se v posledním desetiletí literárně zaměřuje na významné osobnosti jezdeckého a dostihového sportu (Jiří Kocman, Míla Hermansdorferová Schulzová, Pavel Liebich, Petr Vozáb, Libor Štencl, Miroslav Samšiňák…).

Grafické úpravě se opět věnovala Sandra Kocmanová, vnučka Jiřího Kocmana, která má koně a život kolem nich v genech po otci i dědečkovi a každá kniha je jejím uměleckým dílkem/dítkem.

Publikaci vydává Nakladatelství Lenka Gotthardová.

Kniha na více než 380 stranách popisuje ojedinělý životní příběh a sportovní radosti i starosti manželů Pecháčkových a jejich slavných koní. Pro Jiřího Pecháčka byli životními koňmi jistě Amor a Dany a mnoho dalších, pro paní Zuzanu Pecháčkovou Hárka, Komtesa a Lodník.  Text je doplněn téměř dvěma stovkami fotografií, tabulkami z mistrovství republiky a dalších významných závodů obou aktérů. Součástí je i krátké resumé v češtině a angličtině.

Úvodního slova se ujala jednak Lenka Gotthardová, ale i úspěšná jezdkyně a majitelka stáje Barbora Tomanová a také velmi zkušený veterinární lékař Zdeněk Krupil. V knize najdete i kapitoly věnované synovi Markovi Pecháčkovi, bratrovi Jiřího Jaroslavu Pecháčkovi a také závodnímu souputníkovi Andreji Glatzovi z Bratislavy.

Jiří Pecháček se 3x připravoval k účasti na OH, 2x mu to komunistický režim, stejně jako některým dalším, znemožnil a podařilo se mu to až napotřetí v roce 1992 do Barcelony. 

Hledání vhodných sportovních koní bylo dlouhodobým nelehkým úkolem rodiny Pecháčkovy. Někdy měli trochu štěstí, jindy to byl dlouhý proces přerodu, než koně dosáhli svých úspěchů. Jiří vždy zdůrazňoval, že za jeho úspěchy mohou koně, které jezdil, ale my víme, že za úspěšnými výsledky ve většině případů byl právě jeho trpělivý přístup a systematický výcvik, pokora, cit a šestý smyl pro koně. Jiří Pecháček reprezentoval naši zemi více než 40 let na mezinárodních skokových závodech, zúčastnil se více než 50 Pohárů národů a je dosud jediným držitelem Zlatého odznaku FEI ve skokových soutěžích v naší republice.

Knihu si můžete objednat na www.konskeknihy.cz nebo na www.gotthardova.cz (lenka@gotthardova.cz) nebo se pro ni zastavit v Kladrubech nad Labem osobně. Také bude dostatek příležitostí si knihu pořídit v rámci besed a autorských čtení, která se budou v průběhu roku konat.  První proběhne právě v Kladrubech nad Labem, a to v pondělí 17. 2. od 18 hodin v klubovně Střední školy chovu koní a jezdectví.

PS. Pokud by nastala změna termínu, bude zde včas uvedena aktuální informace, stejně tak budou doplněny další termíny besed o:).